Ještě zítra a už sem nemusim chodit. Nikdy. Vůbec. Super! Už je to aspoň měsíc co jsem vzdala snahy vstávat a být tu brzo a mít všechno v richtiku. Naopak – ráno se půl hodiny převaluju, pak si úplně klidně umyju nádobí nebo uklidim vypraný prádlo co mě na tom křesle už týden vůbec neobtěžuje. Jenom snídat v pohodě doma s novinama jsem ještě nezačala. Ale i to asi nastane, protože v ADP budu začínat až na devátou, což je skoro o hodinu později než začínám teď a to už mám pocit, že ráno vyspavám…

         Hlavní změna v tom ranním odchodu do práce je ale v tom, že jdu proti proudu davu deváťáků a osmáků kteří se tlačí do školy. Základní škola je kouzelná v tom, že tam vedle sebe jdou prvňáčci s maminou za ruku (ale jenom potají) a právě ti deváťáci. Ta potřeba lišit se, vynikat, odlišovat se! Chtělo by to foťák a chodit na číhanou. Gotička je stíhaná hipíkem, dvě barbínky lepící se na šampony pohrdlivě sleduje partička pankáčů, nechybí ani budoucí studenti filosofické fakulty, ani matfyzáci. Je to něco co mě každé ráno pobaví a naladí na celý den. Všichni jsme si tím prošli. A nikdo to nepřiznáváme rád. V tercii jsem nenosila nic jiného než černou, ani nevim co jsem tím chtěla vyjádřit. Nějakou dobu jsem programově nosila maskáče, sice jsem je milovala když jsem byla se skautama na čundru, ale ve škole jsem se v nich nikdy necitíla; ale – každému bylo jasné, že mě jen tak nepřepere a nějaký nocování v noci na troskách mě nemá šanci vystrašit. Kanady jsem jeden čas chápala jako nejpohodlnější obuv na světě, bylo to v pravěku, kdy glady znalo maximálně deset lidí a to jenom ze zahraničního tisku. Období palestiny mě ale minulo – nerada podléhám módním trendům v době kdy je to právě ten hit. Já si radši počkám až je to už old-school. Období přírodních materiálů i barev střídalo období barev výrazných, ale vždy sladěných, abych na vejšce odcházela z koleje pod heslem “minimálně pět barev”, čímž jsem bavila hlavně dvoubarevnou spolubydlící. V práci mě dress-code donutil vyměnit semaforový džíny za umírněný černý kalhoty, ale barev aspoň v podobě doplňků jsem se nevzdala. Jaké změny šatníku, osobnosti a pohledu na svět mě ještě čekají? Kostýmky a gelové nehty? Pytlové šaty a režné kabelky? Džíny, mikina, kšiltovka? Těhotenský lacláče? Hubertus a sešpalapaný oxfordky? 

          Nechme se překvapit. A užívejme si plejádu životních etap, které máme už za sebou.

Reklamy