Jsou milníky na kterých se shodne celá společnost, jsou to milníky většinou i ukotvené v zákoně – bez samotného okamžiku zrození by nebyly možné okamžiky další, takže začněme narozením. Maminky by vyčetly okamžiky jako první úsměv, krok, slovo… Já bych jako další milník označila až první školní den. Námitku ´co školka´ neberu na lehkou váhu, ale nevím – jsem dítě školkou takřka nepolíbené. Pak to je získání občanského průkazu, 15. rok života, který se překrývá I s opuštěním základní školy. Poslední milník na kterém se objektivně shodne většina společnosti je maturita (srovnatelné s výučním listem), některým na konec školy přímo navazuje svatba, dítě, rozvod, smrt. Jiní si cestu ke svatbě prodlouží o vysokou školu a první zkouškové, první třetí termín, státnice, obhajobu a promoci. Ale stačí poslouchat jak lidé mluví o svých životech – na tyto milnících se nostalgicky či s bouřlivým smíchem vzpomíná v hospodách. Na objektivní milníky se ptáme na první schůzce s novým známým. Ale až když víme které subjektivní milníky formují známé, můžeme je přestat nazývat známými a začít jim intimně říkat přátelé.

           Já za svoje milníky chápu třináct let, rok na střední v Německu/sedmnáct let/Berniho, první setkání s Kristiánem a teď odchod z Accenture. Ti co mě znají by se určitě zeptali ´a co Honzova smrt´, a měli by pravdu – to je neuvěřitelná změna a tak jako se historie datuje před Kristem a po Kristu, tak můj život se dělí na před Bernim-po Bernim, před Kristiánem-po Kristiánovi, za Honzy-bez Honzy. Ale Honzíkovo smrt mě zastihla nepřipravenou (jak by taky mohla jinak?) a nebyl to milník, který nějak láme můj život. Vlastně dělil, ale ve vleku událostí jsem nemohla ten zlom udělat – kdyby nic jiného, musela jsem zůstat na škole, abych se dodělala titul; uměle jsem ten zlom odložila na později. Stejně jako mi rozchod s Bernim život přelomil až půl roku po rozchodu samotném – bylo před maturitou, nebyl čas na nějaký melodrámata. Jsou jiná osudová setkání, jsou jiné události bez kterých bych nebyla tím kým jsem. Ale 13-17-25 je souřadnice mých životních zlomů.

            25, po Bernim, po Kristiánovi, bez Honzy. Před Tonym?

Advertisements