Jiří Havelka se profiluje jako velice zajímavý tvůrce, kterého se rozhodně vyplatí bedlivě sledovat. Už jenom jeho autorské improvizační divadlo či kabaret VOSTO5 – divák má pocit, že se spíš než v divadle ocitl v hospodě nebo třeba garáži kde se schází parta gymnaziálních spolužáků a prostě se baví. Baví se i divák. A i přes tu formu zdánlivé totální nahodilosti a improvizace si divák odnáší zážitek a pár impulzů na zamyšlení. Koncepčněji propracovanější a uzavřenější představení mají na diváka (ne překvapivě) dopad mnohem niternější. Ať už se bavíme o studentském představení „Já, hrdina“, které se snaží upozornit na nemožnost hodnotit příběh bratří Mašínů čistě jako projev hrdinství nebo zvěrstva. Nebo o českém pojedí od00:00boje a komiksového akčního hrdiny v Pérákovi, které spolutvořilo opět VOSTO5.

         Představení „Svět v ohrožení“ uvedené na prknech divadla Archa naplnilo hlediště téměř beze zbytku. Stejně jako v Pérákovi je celý příběh moderován jakýmsi vypravěčem, a stejně jako v Já, hrdinovi je divadelní čtvrtá stěna fakticky utvořená – černá síťka chrání diváky před včelami, které se za ní hemží a poslouchají pokyny moudré Matky přírody. Ale co když Matka přestane pokyny dávat? Nebo včely jenom přestanou poslouchat a myslí si, že jsou moudřejší?

         V první části je divák seznámen s normálním děním ve včelím úlu – rojení, krmení larev, souboj dvou královen, let královny do slunce, feministické vyklizení úlu od již nepotřebných trubců. Jediný hlas který předčítá je právě on vypravěč. Jeho linka ale zaniká v černobílé němé podívané zalité medově zlatým světlem odehrávající se v úle. Cukavé pohyby včel, světla, zvuky, prosvícení šestihranými buňkami plástev. Divák se nechá nést na téhle abstraktní podívané, zdánlivě se nic neděje. Pohyb je tvořen právě vypravěčem – trubci samotní když „letí“, tak stojí a sotva mávkou křidélkem. Celá scéna je nabitá ohromným napětím. Velikou úlohu zde hrají světla – lampičky jednou nahrazují květy, jednou samotné Slunce. Celý úl je zahalen jakýmsi zlatavým povlakem a v napětí a neklidu je jakási moudrost a klid správnosti a pokojnéhořádu a běhu.

         Z včel se stávají zástupci WHU, OIP, VB, USA, EU a OSN, sedí u symbolických šestihraných stolků a předmětem summitu je CCD (Colony Collapse Disorder). Sluchátky se hemží procenta, statistiky, studie, výpočty a kalkulace. Pouze velvyslankyně velmi dobré vůle OSN tam nějak nezapadá. Z politiků a diplomatů se v průběhu jednání stávají opět ty cukající se včely. Vyjednávání o plánech a kvótách naruší pouze nostalgické slovo včelaře a příchod Alberta Einsteina, který jednou větou vysvětlí, že vychynutí všech včelstev by znamenalo vychynutí rostlin, živočichů a do čtyř let i člověka jako druhu. Vyděsí tím pouze velvyslankyni velmi dobré vůle. Statistiky OIP totiž jasně ukazují, že až vyhyne člověk, bude se jenom chvíli stýskat psům, ale jinak se příroda vrátí do svých přirozených kolejí a nijak po nás plakat nebude. Takže si počkáme na nové vědecké studie a  za rok se sejdeme opět na příjemném summitu.

         Metafora nemůže být srozumitelnější, vyznění nemůže být naléhavější. Obžaloba moderní společnosti. Kdyby takhle vypadala Braňova DemoDemokracie, bylo by to perfektně aktualizované Spílání publiku!

         V epilogu se vědečtí specialisté podivují poslední královně, proč včelstva spáchala sebevraždu. Ona ne moc vtipně odpovídá, že sebevraždu páchápe my a ne oni. Umírá. Počítadlo naskakuje – zbývají čtyři roky.

 

HaDivadlo: Svět v ohrožení

Autor: Jiří Havelka a HaDi
Režie: Jiří Havelka
Dramaturg: Jan Havlice
Výprava: Andrea Králová
Asistent režie (stáž JAMU): Michal Skočovský

Hrají: Cyril Drozda, Marián Chalány, Marie Ludvíková, Simona Peková, Martin Siničák, Jiří M. Valůšek, Erika Stárková, Sára Venclovská, Miroslav Kumhala

psáno z reprízy v divadle Archa, 12.2.2013 od 20.00

 
Reklamy