1.3. jsem nastoupila do nové práce. Nadnárodní korporace. Multikulti, americká firma, německej tým, stará práce v bledě modrym. S lepší kávou v kuchyňce a ledovejma čajema zadarmo. Dostali mě už jenom tou kávou. A polohou v centru. Sedm minut pěšky na Florenc, celkem couravym tempem. Z kanclu před Florenc, Náměstí Republiky, Václavák na Můstek a metrem domů. Ideální půlhodinová vycházka a super odpočinek a vyvětrání klimatizací umlácený hlavy.

Nová práce nemá dress-code. Miluju to! Takže se můžu oblíkat zase jako Šárka. No, za rok a půl dress-codu jsem zapomněla jak se oblíkám. Černý kalhoty a jednobarevná halenka? Ne, bylo to barevnější. Černý kalhoty, černej rolák a barevnej svetr? To jako vážně? Ok, pro začátek si dám přes černej rolák a černý kalhoty tu pláněnou šatovku – však já si připomenu, jak se oblíkám, když mě nesvazuje nějaký debilní pravidlo. A všem bude hned jasný, že jsem nezávislá a originální a budou se mě ptát na divadlo, který bych jim doporučila a vůbec – bude to výborný!

Pondělí 3.3. v metru jsem si na šatovku vylila čaj z termohrnku. Přesně do klína. Teda, nevylila – ta tlustá baba mi do hrnku drcla prdelí nebo taškou a mé kávou neprobuzené reflexy to postřehly až moc pozdě. Vypadám jako počuraná. Snad to uschne a nebude moc nápadný. Dobrej dojem začnu dělat zítra.

Úterý 4.3. překvapivě žádný krachy.

Středa 5.3., ráno jsem si plácla na pravý prso make-up a nevšimla jsem si toho. To proto, že se nemaluju. Neumim se namalovat, po ránu spim a nesoustředim se na barvičky co mám v rukou.  A to mám bílý triko – kdy já nosim bílý trika? Na křtiny? Možná tam tak… V práci si to při snaze zachránit situaci rozmatlám na větší prostor. Musim využít toho, že mám dlouhý vlasy. Maximálně nenápadně, si celej den přidržuju vlasy na pravym prsu. Sakra! Jak dlouho mám to oko na punčoše? A nemám náhradní silonky sebou… No, ještě dvě hodiny a jdu domů. To už vydržim. Kačo, neházej kostku cukru do kávy z výšky. Na břicho si už vlasy nenatáhnu. No co nadělám – flek od kávy na břiše mi aspoň ladí k tomu oku na punčoše.

Čtvrtek 6.3. mlíko šplíchnutý na břicho na světlou (nově vypranou) plátěnou šatovku není naštěstí moc vidět, vlastně skoro vůbec. Vidim to jenom já, že vim, že tam ten flek je. To je dobrý. Pomerančovej džus na pravym prse vidět už trochu je. Opakuju fígl s dlouhejma vlasama. Ještě že je mám! To jako neumim pít ze sklenice, nebo co jsem to dělala, že jsem se pobryndala? Co jsem to včera říkala o házení cukru do kávy z rozmachem? Krávo! Koukni jak vypadáš – flek na břiše. No tak, seber se! Vždyť normálně čuně nejsi! Co je to za pitomou konstelaci hvězd! První týden v práci! Je tak těžký pít a nepolít se? Není, umí to už chytřejší tříletý děti….

18.3. odchod na neschopenku – dělám dobrej dojem na všech frontách. Špindíra a flákač. Určite budu zaměstnanec měsíce…

Ale – aspoň jsem si neprdla během hodinovýho tréninku dvakrát nahlas jako někdo. Že, Tome 😉

Advertisements