Čarodejnice. Nejoblíbenější svátek z celého roku. Každé Čarodejnice se namaluju, rozcuchám, obleču roztrhanou sukni, přeskočím oheň a sním opečeného buřta, i když celý zbytek roku se mi z buřtů dělá špatně. Je předvečer tohodle fantastickýho dne, asi přesně 24 hodin před mým plánovaným průletem plameny. Zítra poprvé za svůj život nebudu u sebe doma na vesnici, neobleču si sukni, nenatupíruju si vlasy a nedám si buřta. Představa která mě bolí víc než představa Vánoc bez rodiny. To možná ne. Ale Velikonoc určitě. Velikonoce pro mě nemají význam. Čarodejnice ano…. Jak se slaví jaro v Praze? Co mě čeká? Z práce domů a brečíc kouřit na balkoně? Bloudit po sídlišti a doufat, že někde něco bude? Sedět v kavárně a tvářit se, že tam patřím?

        Sedím ve tmě pod peřinou a chci usnout. Chci zaspat tu prázdnotu. Chci zapomenout, že zítra budu sama, zatímco ostatní se budou smát, popíjet pivo a skákat do plamenů.

http://www.youtube.com/watch?v=-X5XDLxKUCw

Advertisements