K sedí vedle mě u stolu, u téměř kulatého stolu kde nás je asi 20. Právě skončila jakási hra a všichni jsme nějací diví a divocí a řveme jak zjednaní. Danou hospodu bych už asi nenašla. Asi určitě. Pod rouškou noci, opojení uměním, alkoholem a tím, že mi K pod stolem částečně drží ruku a částečně hladí ruku. Druhou ruku má nahoře, kouří, pije a baví společnost. Seděli jsme tam sakra dlouho, ať jsme se jeden nebo druhej vrátili ze záchodu, jeho ruka mě pod stolem okamžitě našla. Měla jsem pocit, že takhle vypadá ráj… Byla jsem šťastná, byla jsem si jistá, že to něco znamená! Vždyť tam bylo přece milion lidí a on mě celou dobu držel za ruku… To něco znamená, ne? Pokud si hrajeme s rukama zavřený za dveřma v pokoji a něj doma – je to něco jiný. Spolubydlící si myslí, že souložíme, jako to dělají ostatní jeho návštěvnice a my si zatím otevíráme duše. Ale teď mě veřejně drží za ruku! Sakra! On mě drží za ruku před 20 kamarádama! On mě drží za ruku! A tiskne mi stehno na stehno! Pod stolem…

                Křesťanská voda, hospoda, už asi sedmej smažák s hranolkama za tenhle týden. Petr si sedá přede mě, mamka sedí vedle mě, vedle Petra farář. Mám sandály rozmáčený od vody, sandály co se mnou jezdí vodu už asi pátej rok a už asi pět let z nich mám po vodě aspoň týden pekelný krvavý puchýře. Všichni si hledíme hlavně svého talíře, takže mě překvapí, když zjistim, že mi teplá mužská (špinavá) noha šmátrá po noze mojí. Petr nerušeně dál soustředěně žvýká. Všude milion vodáků co jako vlčáci čekají, až se uvolní místo k sezení. A Petrova noha opustivší jeho sandálu se nastěhovala pod moji kalhotu. Taky dál jím a diskutuju na téma dneska je strašnej volej. Ale mé tělo reaguje na každý kradmý dotek.  

                Stejná voda, jinej Petr. Oheň, kytary, Petr je hvězda večera. A já jsem hvězda pro něj. Stydí se, když mi zpívá Záviše  a přitom se mi otevírají nové obzory. Pokaždé když si předáváme flašku kofoly obohacenou o rum, pohladí mi prst. Neschováváme se pod stůl, ale za kytaru a flašku s tmavou tekutinou. Nikdy se u toho na sebe nepodíváme. Dva cizinci omylem sedící vedle sebe. Celé kolo napjatě pozoruju flašku, než dojde k němu a celou dobu se těším, až mi lahev zase důvěrně podá…

                Team meeting, 15 židlí u dvou stolů na 35 lidí. Přes roh jednoho stolu sedí vedle mě on a ona – kolegové, známí, možná kamarádi. Poslouchají řeči o plnění cílů na 150 % a přitom se jeden druhému přibližují koleny a stehny. Pozoruji mírně zadržovaný dech na obou, ale jinak je jejich malé dobrodružství úplně nenápadné. Sama bych si ho nevšimla, kdybych pod stolem nehledala tužku.

                Čím je ukradený a skrývaný dotyk jiný než dotyk veřejný? Je niternější? Tajemnější a proto mu přisuzujeme jiný význam? Nebo to má něco společného s dětstvím a spiklenectvím „mámě to neřeknem“? Dvojice si tím vytvoří něco čistě svého a soukromého a tak se cítí jeden druhému bližší?

                Sedíme s M na koleji, popíjíme (asi Jägra) a ona v rámci přiznávání se „už dlouho ti lžu do očí, ale dobrej sex je dobrej sex“ začne vzpomínat na jeden večer… Z jejího vyprávění je zřejmé, že jeho kouzlu podlehla taky, že její řeči o nezávazném sexu jsou způsob jak se omluvit sama před sebou (a snad i přede mnou). Jako poslední bezduchá šlapka čekala do tří do rána půl roku denně, jestli jí napíše „chci ho do tebe strčit“, a kdykoli napsal, vždycky jela, běžela a spěchala, ať si to nerozmyslí hlavně! Ať se snažím, jak moc chci – hlava neumí pobrat dané informace… Jedna věc mě ale vytrhne z letargie. „Vzpomínáš, jak jsme jednou byli v tý hospodě, šli jsme po schodech nahoru a jedna židle vypadala, že spadne dolů, byli tam vlastně všichni a pak jsme pokračovali do toho podniku s těma koženejma gaučema. Pamatuješ? Už nevim, jak se to tam jmenovalo.“ Suše polknu a kývnu. Pamatuju. „Pod stolem jsem K hladila celou dobu… Ty víš co. Víš co, že?“ Vím co. Typický obraz naší situace – K v centru kruhu, já na vrcholu trojúhelníku, ale M má ptáka v hrsti…

                Co je to za tajemný prostor pod stolem? Ráj voyerů a exhibicionistů? Iluze veřejnosti, ale totální svíce, pod kterou je černočerná tma.

Advertisements