„Wojtíšku, já jsem KO, já nechci do hospody!“ – „Koupim ti presso, Červík se ti bude líbit.“

        Co na to říct? Nevyspání začaruju ledovou sprchou a jdeme. Wojtík a jeho kamarádi a já, jediná baba u stolu. Vyčerpaná, takže nezábavná – aspoň jim potvrdim všechna klišé, která je kdy napadli a nechají mě brzy bez řečí odejjít… Nakonec mě presso a moravští vrabčáci a ještě jedno presso výborně nakopli, přesedám na pivínka a večer je super. Dotyčnej Červ je fakt zajímavej – vtipnej, správně drzej, inteligentní. Po nějaké době se samozřejmě téma stočí ke vztahům, sexu a podobným libůstkám. Červ se přiznává, že má velice rád sex – překvapilo by mě, kdyby neměl – jednak je chlap a jednak musí mít něco s Wojtou společnýho… Ten týden slyšim už asi šestou teorii o dělení ženských (výhoda popíjení s chlapama…), ale je to první teorie, co zahrnuje Exupéryho a Malýho prince… Červ si povzdechne, že správných „Lišek“ je zoufale málo.  Zapálený definování ideální Lišky, na kterou čeká, zakončí hlubokým pohledem do mých očí: „Mám pocit, že jsem jednu právě poznal, ale zatím je brzo soudit.“

        O dva dny později se už táhneme centrem Prahy v nelidských hicech – nemáme čas příští tři týdny, ale nechce se nám čekat, takže jsme oba nadšeně souhlasili i s vycházkou „z práce-do práce“. Půl hodinu jsme dost přetáhli, sedíme před muzeem a oblizujeme zmrzlinu, soustředíme se na špičky bot a jako puberťáci se stydíme jeden na druhého pohlédnout. Příhody o nudistické rodině potutelně rozmazáváme, co to jde… Na rozloučenou mi políbí špičku nosu, pohlédne na mě, a až když se usměju, políbí i mé rty.

Střih pět měsíců.

        Potkáme se v tramvaji nebo metru, zvláštní konec je zapomenut, vzpomenu si jenom na zmrzlinu a než se naděju – sedíme na svařáku. Chybí pár dní do Vánoc, za dva dny odjíždíme oba z Prahy na rodinné vánoční srandy. Vypráví mi o kamarádce, se kterou teď celou dobu spal a nechtěl, abych to věděla (proč mi to teda říká?); protože má rád sex a ona má ráda sex a přítel jí odjel na Erasmus a on jenom zaskakoval… Ale přítel je zpátky a to, že jsme se potkali, je vlastně pracně připravená náhoda… Má mě to těšit nebo děsit? Po Vánocích mi přiveze cukroví na ochutnání, a zajdeme si sem i tam, a půjdu na prohlídku bytu, kam se chce stěhovat, a… Červ má svou Lišku, všechno bude krásné.

        Střih dva roky. „Slyšel jsem od Wojty co se stalo, nevěděl jsem, jestli mě budeš chtít vidět.“ Ani nevim, jestli jsem tě vidět chtěla, ale rozhodně jsem potřebovala obejmout. Potřebovala jsem náruč , do které bych se schovala. Dospělej chlap by to věděl. Gay z koleje mě neohrabaně, ale  pevně, tiskl na svou hruď. Každej cizí, ale chápavej chlap měl šance, které by jindy nedostal. Tak proč jsi mě nepřišel obejmout i ty? Protože Červi nejsou Lišky….

        FB. Originální úvod v duchu „co ty tu tak pozdě večer“, a pravidlo „píšeme si každý večer, přes den smsky a čas od času mail“ je na světě. Zprávy mají ale zvláštní charakter… „Pusť si tohle, it makes me so horny.“  „Včera jsem si ho musel vyhonit šestkrát, než dal pokoj a mohl jsem usnout.“ „Spíš mě vzrušuje, že na mě někdo kouká, než že já koukám na někoho.“ „Ne, okurku jsem si tam fakt nikdy nestrkala a nechci vědět, co dalšího jsi měl ty v zadku!“ Po nějaké době začínám přemýšlet, on pro mě Liška byl jeden večer a je zjevné, že „konstruktivní“ rozhovory nás nebaví a nelákají, ale třeba bych mohla zkusit ten „jenom sex“, kterej si všichni vychvalujou… Stejně jsme nějak takhle nastavení snad od úplnýho začátku…

        Střih…

        Takže, Martine, být Liškou mi lichotí, a okázalej zvrhlík mi většinu času i vyhovuje, ale jako normální ženská potřebuju někdy i prince; a jako Liška si ho snad i zasloužim, ne?

Advertisements