“Nám chlapům je rozumět”. Dovolte abych se zasmála…

         Takhle protichůdný signály jsem nepřijímala už ani nepamatuju… Nechtěnej dotek, kdy ho zradí tělo. Řeč těla je jednoznačná – u stolu kde je nás parta sedí ke všem prakticky zády, jenom ke mě sedí přímo a nohy kilometr od sebe a já pomyslně mezi něma. Zve mě kamsi, kde za mě pak platí, vozí mě v autíčkách na autodromu a co chvíli upozoňuje na své mužné tělo, tvář a prostor pod pasem. Na druhou stranu komunikace je dovolená jenom ve dny, kdy to dovoluje jeho hormonální hladina – takže se pohybujeme na ose „vyprávím ti o svém mládí a zasvěcuji tě do vztahů mezi svými kamarády, eventuelně si s tebou píšu už třetí hodinu jenom pro tu komunikaci, protože říct si nemáme co“ a „sotva ti kývnu na pozdrav, když se ráno uvidíme v kanclu“.

         Když si odhlasuju sama pro sebe “hospodští parťáci”, tak se ocitneme na víkendové akci předem složitě domlouvané, a přesto, že si pořád drží nějakej distanc, tak mě obejme a nenechá mě šáhnout na peněženku a před totálními cizinci nás prezentuje jako páreček. Když si znovu odhlasuju, že “hospodští parťáci”, protože mi vypráví o nějaký blondýně co jí teď někde potkal a o tom, že na dané akci není jeho „cílová skupina“, tak mě nechá usnout na svém rameni a při vstávání a vystupování mi spíš oznámí než zazpívá “Nebude to take ľahké, drahá”, načeš já se zeptám “mňa sa nezbavíš?” a on odpoví “tým sa lúč”. (ne že by byl tak nápaditý a já tak pohotová, ale den před tím jsme společně byli na koncertě Richarda Müllera). Takže vystupuju z vlaku omámená důvtipným příslibem, načeš on se se mnou rozloučí ve stylu “high five” … Následující den v práci na mě pokaždý když projde okolo kouká jako, že ode mě očekává že mu skočim kolem krku…

         Prostě – nerozumim…

         Večer jdeme na další koncert, tentokrát s jinou sortou kamarádů, tak uvidíme – třeba mě obejme kolem ramen znovu a pak začne líbat společnou kamarádku – pak bych aspoň nějakej signál mohla chápat za jednoznačnej.

Advertisements