Včera zemřel Filip Topol… Přibližně rok a půl po Magorovy a Havlovy… Někdejší undeground umírá, ztrácíme cennou národní paměť.  Ztrácíme střelku na kompasu morální síly. Je to ironické nebo příkladné, že všichni tito hrdinové vymknuté doby nedávné umírají na zlomená játra? Kde máme hrdiny ztroskotance dnešní doby?

        Jejich umění není uměním které by mělo překonat století, jejich umění není uměním krásným. Jejich projev je syrový, ryzí, upřímný. Kde se v nás ztratila schopnost potlačit sobecký strach a bojovat za vyšší pravdu? Za pravdu ušlapanou v prachu, za pravdu zapomenutou a sotva tušenou. Máme se opravdu tak dobře, že není potřeba vztyčit hlavu? Nebo ji skláníme už jenom tak dlouho, že poslední rytíři lahve si tuto schopnost odnáší sebou?

        Neumírá jenom FIlip, neumírají jenom Psí vojáci, umírá další střípek duše doby. Kolik nám jich zůstává? Dokud to jde – važme si jich, nechme je na nás působit, nechme se nimi inspirovat, nechme je, aby nám ukázali jak udržet hlavu vztyčenou…

 

That’s what I’m talking about: http://respekt.ihned.cz/audit-jana-machacka/c1-60106240-s-pedalem-vzdy-u-podlahy

Reklamy