Jakožto každý správný vysokoškolák, jsem místo čtení průlomových studií hltala každý sitcom a seriál od začátku do konce, znovu a znovu. Když někdo někoho naštval, tak semu za trest prozradili děj příštích pár dílů, nebo dokonce I dvou následující sérií. Na buňce s náma na koleji bydleli dotoři z Greys Anatomy hned vedle Dr. House, objevovali jsme tajemná zákoutí Winterfallu, porovnávali jednotlivé upíří výklady a mytologie (a celé noci snili o upírech vegetariánech), chtěli se potkat s Mentalistou i Dextrem a společně s Tedem jsme hledali matku, teda vlastně otce, svých dětí. Matfyzácká kolej nám filozofkám nutně dala pocit, že jak IT Crowd, tak Big Bang Theory jsou inspirovány našemi osobními zkušenostmi.

            Vzpomínám, když Silva poprvé přišla s Game of Thrones – hromadná puritánská reakce byla “to je samej sex a krev, to neee…”, načež jsme do čtvrt roku postupně podlehly všechy. Na True Blood jsme začali koukat cíleně s tím ´kdy se konečně vyspí Sookie s Billem, když si to celý Bon Temp rozdalo už šestkrát se všema´. Na Californication jsem koukala sama – bylo mi doporučeno klasické porno, pokud vyhledávám takovéto televizní zážitky…

            Poslední série jak Game of Thrones, tak True Blood, mě v tomto ohledu opravdu zklamali – jenom vzpomínka na první série nutí člověka se červenat a radši se nepřiznávat, že je viděl třikrát minimálně.

            Co mě teda ale diametrálně zklamalo je Californication! V prvních sériích se do necelých 25 minut dílu veško asi tak pět akcí klasických, tři orály, dva bimbající penisy, bezpočet prsou a jedna nechuťárna – ať si divák přijde na své. Včera jsem při úklidu koukala na 5. sérii a nejsem si jistá, jestli jsem koukala na stejný seriál jako kdysi… V celých dvanácti dílech byla jedna kuřba špatně vidět, jedna masturbace umě skrytá za stolem, asi dvakrát misionář a tak třikrát odhalená prsa jedné a té stejné slečny. Vrcholnou sprosťárnou bylo asi třileté dítě, jehož první slovo bylo ´kuřba´. Když jsem si seriál bránila, před prudérními spolubydlícími, tak jsem vždy deklarovala: “Není to o sexu, je to o vztazích”. To jako jo, ale neříkám že ne. Ale ze spíš hard- (než soft) porna se stal málem pořad pro děti?

            Nutně přemýšlím čím je tento hromadný jev danej… Nabízí se, že prudérní USA prostě populárním seriálům prasečinky z výchovných důvodů nedovolí – prasečinky patří do alternativních, ne mainstreamových, děl? A všechny tyhle seriály se z experimentu staly během pár sérií fenoménem. Druhá věc co mě napadla (a přijde mi pravděpodobnější) je, že jde o obyčejný kalkul – sex přitáhne diváky, kteří si postavy zamilují a pak už jejich osudy sledují i bez té všudypřítomné nahoty…

Advertisements