Představení založené čistě na genderových stereotypech. Bavili se i muži, ovšem ženy, ty smály se velice! Ženy se dusily smíchy a na závěr si ve stoje vytleskaly přídavek. A že přídavky na divadle nejsou úplně tradiční a běžné!

         Trojice mužů se představuje v různých rolích, v různém rozpoložení, v různých vztacích – odhalují (nám ženám) všechny aspekty mužství. Aspoň domněle, protože na nějakou pořádnou studii chybí mnoho rovin. Nestárnoucí Maroš Kramár okouzlil ne jenom bujným vlasem a pevným svalem, ale i pohotovým ostrovtipem. Filip Blažek, který má princovské roky nenávratně pryč, mu smeče velice zdatně vybíral a vůbec sekundoval lépe než výborně. Mladíček sestavy, Michal Slaný, okouzlil hlavně tanečními kreacemi a maximálním položením se do role gaye Leuška, při improvizačních pasážích byl ale spíše ´mrtvou váhou tria´.

         Prolog mají na starosti dva (zatím) bezejmenní důchodci, kteří krmí holuby a procvičují paměť, protože skleróza a alzheimer jsou holt svině… Briskně je střídá scéna v posilovně – trojice bývalých spolužáků a kamarádů se ukáže býti nejsilnější linkou příběhu – není to vlastně překvapivé – mužská láska kamarádská je skutečně mocná, plná zvratů a velice lákavá a poutavá pro pozorovatele, ať na divadle nebo ve skutečném životě. Ženám je nepochopitelná, protože nejsou vztahy rozdílnější, než přátelství mezi ženami a přátelství mezi muži. Ženáči Zoki (M. Kramár) a Pavel (F. Blažek) a zatím neženatý Ivo (M. Slaný) se v posilovně sejdou na scéně ještě párkrát, později spolu oslavují jejich přátelství nezřízenou zábavou v hospodě a na závěr představení se setkávají právě v domově důchodců. Jejich vztahy se mění a vyvíjí a v domově důchodců není nakonec už tak úplně jasné kdo vlastně komu spal s manželkou. Představení se zastřeší, když tři staronový přátelé při krmení holubů moudře kývají hlavami – „ale tak, ´co jsme si, to jsme si´, hlavně že jsme zase spolu, braši, a budeme společně šetřit a pak volat na horký linky“.

         Další linka je homosexuálně zabarvená – chlapci řeší milostné vztahy, vaří pro svoje žabičky a neodolatelně kroutí zadečky. Velký umělec Denis (F. Blažek) se vrací z Paříže na pár dní do provinční Prahy na svou vernisáž a rozhodne se bydlet u svého bývalého milence Leuška (M. Slaný), který má již nového životního partnera Roberta (M. Kramár). Linka o mužské lásce partnerské je pro publikum vděčná. Heterosexuální herci se vyžívají v přehrávání, a současně vypadávají co chvíli z role, protože jim daná intonace je na míle vzdálená. Gay-scény a scéna opilá jsou vrcholnými okamžiky inscenace, zde se herci můžou komediálně vyřádit a jejich energie se odráží od rozdrážděného publika zpátky na scénu.

         Dějová linka, kde se řeší nevěra rodičů a vztah otec (M. Kramár) – ztracený a znovunalezený syn Tom (F. Blažek) – pečující syn Jan (M. Slaný), je jediná, která nenutí publikum slzet smíchy. Je otázka, jestli zrovna takhle linka je nutná – do celkové čistě humorné koncepce moc nezapadá. Na druhou stranu – opominout lásku otcovskou a bratrskou by bylo velikou nedostatečnou projektu.

         Ne-poslední linie je mírně mafiánsky zabarvená. Východní boss Max (M. Kramár) hledá společně se svým poskokem Rudym (F. Blažek) ideálního striptéra pro jejich show – Brňák Malý (M. Slaný) se coby ´hřebec panic´ do představení pořádně opře, ale – ač dámské publikum povzbuzovalo, co mohlo – celkem ničeho se nedočkalo…

         Je otázkou, jak moc herci skutečně improvizovali – velice často se zdá, že se nechávají unášet hrou se slovy. Po pár rozhovorech s kamarády, co představení již viděli, musím asi zklamaně konstatovat, že všechny momenty, které vypadaly spontánně, byly spíš velice dobře zahrané. Víme ale, že herec umí zahrát od upřímnosti po překvapení veškerou škálu plnou citů – proč by nemohli zahrát, že improvizují? Ať to bylo, jak chtělo – publikum na jejich hru přistoupilo bez výhrad. Osobně si myslím, že kulisy hradeb Vyšehradu a postupně zapadající slábnoucí slunce představení moc pomohlo. Dovedu si představit, že vidět představení na kamenné scéně a v sezóně, odsoudím ho jako velice prvoplánové. Ale jako letní zábava – vtípky a penisech a sexu jsou velice vděčné, vyhledávané či požadované a snad i vhodné.

         Na závěr bych chtěla vypíchnout, že i přes velikou lehkost představení – herci jsou skutečně páni herci. Minimalistické kostýmy jim jakožto berlička umožňovaly společně se svetrem převléci i držení těla a výraz tváře, během půl vteřiny se tedy z teploučkého Robíka co ho pobolívá zadnička stal umírající otec šinoucí se ke křeslu.

 

17.7.2013, Letní scéna Vyšehrad

http://www.studiodva.cz/vseomuzich/

Advertisements