Už nějakou dobu říkám, že jsem se narodila coby kudrnatá zrzka, ale příroda to nějak pokaňkala a já tomu musim nějak pomoct. Kudrnaté období mě nikdy nevydrželo dlouho – buď si přes tužidlo ani pořádně nelehnu  na polštář a nebo my lokýnky vydrží sotva do odpolední kávičky… S barvou to je jiná – stačí šikovná kadeřnice nebo obětovat dvě hodiny a pak to vydrží celkem dlouho.

            Poprvé jsem se tátovo pravidlu “zákaz barev” vzbouřila za pomoci slovenské sestřenice, když mi bylo 13 nebo 14. Ina mi za výkřiku “a piču nesmíš, kto bude mať hlavu barvenú, on a lebo ty!” obarvila vlasy dřív než jsem se stihla ozvat. Jakmile to už bylo, tak jsem za pomoci kamarádky dobarvovala a experimentovala a hnedala ideální zrzavou. Barvit jsem se přestala někdy kolem 18. narozenin – vlasy jsem měla suché, slabé a vůbec zničené. Přesto, že jsem celou vejšku strávila s celkem nudnou hnědou, v duši jsem se cítila stále zrzavá. Před třemi lety jsem si svěřila do rukou profesionála a postupnými melíry dospěla stejně k tomu, že si jednou za měsíc v koupelně rozdělám smradlavý mastičky nevábných fialových barev. Bohužel už to trvá zase dlouho a vlasy slábnou a ztrácí lesk. Mám se ke svým vlasům stejně jako Samson, takže představa, že díky barvení budu muset na krátko nepřichází v úvahu!

            Po důkladném zvážení (asi týden) a četných konzultacích (asi tři hodiny) jsem se rozhodla dát šanci henně. V inkriminovaných asi 15 letech jsem jí jednou zkusila a neudělala mi s vlasama vlastně nic. Rozhodně je neobarvila teda. Nutno podotknout, že jsem barvě dala asi kratší čas než byl potřeba…

            Rozhodla jsem se pro Caca Rouge , která měla nejčervenější recenze. Můj strach, že na přirozeně tmavší vlasy barva nechytne jako pochodeň se nakonec ukázal jako celkem oprávněný. Podle instrukcí jsem ´tabulku čokolády´ nakrájela na co nejmenší dílky, zalila horkou vodou a rozmíchala na ´řídký tvaroh´, přesně jak mě instruovala paní prodavačka. (Později jsem zjistila, že je možné do barvy přimíchávat různé další ingredience – při dalších barvení zkusím přidat žloutek, červené vílo, tea tree olej a šťávu z pomeranče…) Štětec jsem vzdala a odložila spíš dřív než později, protože hmota co vůní i barvou připomínala nazelenalé bahýnko se nanáší nejlépe přímo rukama. Právě proto, že je to bahýnko, tak koupelna po pár chvílích vypadala mírně zaneřáděně. Naštěstí není problém všechno umýt až později – žádné nevyčistitelné fleky jsem nikde neobjevila, což je častý problém s chemickými barvami – každý flek je nutný rychle vyčistit a až potom pokračovat s barvením samotným.) Celkem jsem se zapotila při motání igelitu na vlasy, což bohužel odnesl ručník přikrývající igelit, který chytil místy oku lahodící zelenou barvu.

            Následná fáze byla příjemná – večeře, kafe a True Blood… Tato fáze trvala skoro čtyři hodiny a příště barvení asi nechám na sobotu vymezenou úklidu – smejčit byt můžu i s igelitem na hlavě, že…

            Vymývání hmoty nezabralo nakonec tak dlouho, jak vyhrožovaly různé diskuze co jsem pročetla. Mírně nezvyklé bylo, že se vymývala barva zeleno-hnědá a písek zeleno-šedý. Šampon udělal první pěnu úplně rákosníčkovskou. Až na ten zabarvený ručník a vanu plnou nevábného písku nemůžu ale říct, že by moje dojmy byly negativní. Hned struktura mokrých vlasů byla na omak velice příjemná. Po uschnutí jsem pozorovala rozdíl barvy na odrostech a na vlasu jako takovém, zdá se ale, že je to čistě můj osobní pocit, protože okolí (i přes návodné otázky typu: “Vidíš tu zelenou tady?”) zarputile trvá na jednolité barvě.

            Na závěr musim říct – chemii opouštím, posiluji řady fanoušků henny. Pro příští barvení si vyhradím vice času a do blátíčka přimíchám další ingredience. Vlasy jsou totiž skutečně pevnější a to bylo cílem mé akce. Jak bude barva vypadat po třech týdnech působení sluníčka teprve uvidím… A poslední přípomínka na další barvení – na ruce jsou opravdu nutné rukavice, protože to bahýnko vypadá možná neškodně, ale zaleze za nehty, pak zoxiduje a následně  mají nehty nádech, jako po škrábání pěti kil mrkve. A nejde to dolů!

Advertisements