Předlohu Borise Viana jsem bohužel nečetla (A teď ten boom kolem filmu způsobil, že knížky jsou v knihovnách rezervované až do příštích Vánoc. Stejně jako po úspěchu Jacksonovo LOTRa ví celý národ co je hodno přečtení…), Havelkovo zpracování pro La Fabriku jsem taky bohužel neviděla. K filmu jsem tedy přistupovala jako totální tabula rasa (kterých bylo plné hlediště) a těšila jsem se, že se nechám unést lyrickou podívanou a magickou francouzštinou.    

           Na úvod bych ještě řekla, že nové letni kino kde jsem Pěnu dní shlédla, skutečně stojí za pozornost. Viadukt, výhled na osvícený Vyšehrad, labutě, podmanivá Edith Piaf jako předskokan filmu, vínečko a vlahý letní větřík od řeky – i zapšklý cynik má chuť se v těchto kulisách nenápadně otlapkávat…

           Michel Godry dokázal minimálně již ve Věčném svitu neposkvrněné mysli, že jeho fantasie zůstala nedotčená a čistá. Ne úplně dětská, ale schopná šílených imaginací a asociací, totálně neomezená konvencemi a pravidly. Obrazy, které tato fantasie nabízí, jsou neotřelé, mysteriózní a velice podmanivé! Divák se jenom veze na vlně a užívá si smršť nápadů. Přesně tyto kvality jsou beze zbytku naplněné i v jeho novém filmu. Krásná Audrey Tautou jako Chloé je na první pohled již výrazně starší než byla v Amélii (a než by Chloé beze sporu býti měla), hereččinu podmanivému ženskému šarmu to vůbec neubírá; je ale pravda, že vrásky kolem očí mě u Chloé rušily – jak by si mohla uchovat svou mladistvou naivitu i do pozdějších let? Její herecký partner Colin (Romain Duris) zase uspokojí oko diváka pohlaví ženského – rozverný rozcuch, uspokojivé tělo, oslnivá jiskra v oku a bezmezná láska k jeho vyvolené – kdo by mu nefandil? Kuchař pana Colina Nicolas (Omar Sy), kamarád Chick (Gad Elmaleh) posedlý dílem filosova Jean-Sol Partra a jeho vdavekchtivá přítelkyně Alise (Aïssa Maïga) jsou postavy doplňující tento osobitý svět.

          Surreálno na plátně mě místy fascinovalo (koktejlpiano které do koktejlů přihazuje vaječnou omeletu nebo manufaktura s psacími stroji na pojízdných pásech), místy přišlo trapně absurdní (protáčení rukou při pozdravu nebo gumové natahování lidí při bruslení, a jejich následné odklízení rolbou). Vyzdvihla bych uchvacující detail oživlého domovního zvonku. Podobnost zvonku s hmyzem byla čistě náhodná, takže ho Nicolas pokaždé zničil jinak – tu botou, tu biolytem. Zvláštní fantaskní kapitolkou jsou třeba i Colinovo profese v druhé části filmu – nahým tělem zahřívat zbraně, aby rostli rovně? Poslíček špatných zpráv – „Dobrý den, zítra si zlomíte nohu.“ ?

          Imprese filmu dotváří dění na plátně – zářivé barvy, krásný světlý byt, párty na kterých se tančí na dlouhých gumových nohách, a bezstarostný jiskřivý smích všech zúčastněných postupně utichá společně s Chloé, která podléhá zhoubnému leknínu. Byt se menší, tmavne a chátrá, pohyby jsou pomalejší, hudba temnější – poslední záběry jsou již čistě černobílé a svou atmosférou připomínají mnohem víc například Sin City než začátek filmu.

          Nejzajímavější a nejmilejší postavou je pro mě rozhodně Myšák, který symbolicky dokresluje úpadek všech postav. Sám si na začátku příběhu bydlí v luxusním baráčku, nosí kravaty a jezdí autem, na konci se nuzně schoulí v koutku na seno. Vlastně žádná postava pořádně nepřežije závěrečné titulky – poselství z kreseb své nemocné paní světu předává právě Myšák.

          Všudypřítomné byly i světelné nitky, které se vlečou celým dějem a v každém novém záběru mají novou roli a význam. Máme to chápat, že my jsme pasivní postavy ovládané loutkovodiči? Že všichni taháme za neviditelné nitky a ovládáme tak ostatní? Že vše je propojené jako v pomyslném gobelínu, který nám tkají naše sudičky? Proč vše končí zdánlivě tragicky, až groteskně a Myšák bere osud příběhu do vlastních rukou?

          Filmová báseň barev a hudebních tónů mě uchvátila a pohltila. Film rozhodně stojí za to vidět a to určitě vícekrát, aby si divák mohl vychutnat všechny skvělé nápady a narážky a propojenosti, které po prvním zhlédnutí vnímá spíše intuitivně. Stane se Pěna dní hitem letošního léta? Uvidíme až, jak s kartami zamíchá Woody s Cate Blanchet v Jasmíniných slzách…

Advertisements