Zalovila jsem na exterňáku a vylosovala si film, kterej mi ale lautr nic neříkal. Chtěla jsem ho vypnout a vyměnit za nějakou ověřenou romanťárnu, ale hned v prvních minutách mě film pohltil a nepustil až do samého konce.

          Pateticky se mi chce prohlásit, že je to nejromantičtější film, co jsem kdy viděla!

          Americko-francouzská koprudukce z roku 2009 umožňuje Jimu Carreymu dokázat, že je víc než jenom gumová maska místo obličeje. Společně s Ewanem McGregorem vytváří skutečně osudovou dvojici, která se může zařadit po bok Romeovi s Julií.

          Podvodníček Steven Jay Russel (Jim Carrey) je adoptované dítě, které se snaží být lepším a ještě lepším, aby (noví) rodiče  nelitovali, že si ho vybrali. Na začátku filmu potkáváme skutečně zářný příklad bezchybného člověčenství – Steven doprovází kostelní sbor na klávesy, s manželkou denně před usnutím děkuje i za podezření na alergii, pro dceru by dýchal, v práci je oblíbený, mezi sousedy vyhledávaný… Záhy ale zjišťujeme, že vše je trochu jinak. Steven se rozhodne vystoupit ze života ve lži. Přizná se ke své menšinové orientaci, ztrácí práci, přichází o přítele a ve vězení potkává svou osudovou spřízněnou duši. Právě scény, kdy si “dvě buzny” posílají dopisy přes uklízeče, tančí za zvuků rvačky a nadávek a usínají v obětí jsou vrcholem filmu na romantické rovině. Tak čirý cit člověk může jenom závidět… Dramatická linka se rozbíhá až když jsou oba vězni znovu na svobodě a začínají žít svůj vysněný život. (V epizodní roličce sousedky se objevuje Annie Golden, kterou jsem znala jenom z Formanovo Vlasů coby nepříliš chytrou Jeannie. A podotýkám, že ani tady moc inteligence nepobrala.) Steven ale neumí žít nuzně a spořádaně, nestačí mu být respektován, chce víc a víc. Phillip jakožto poslušná ženuška čeká v luxusním sídle, až se Steven vrátí. Idylická bublina samozřejmě praskne. Následuje komická smršť scén, ve kterých Steven utíká z vězení a je znovu zavírán. Člověk se musí obdivovat jeho fantasii a skutečnému talentu na podvody.

          Neřeknu vám jak to skončí – vlastně celkem předvídatelně, ale stejně šokujícně. Je to každopádně film, který nadchne, pobaví, okouzlí a osloví. Doušku “dle skutečné události” beru s rezervou, ale asi jí věřim – je to totiž tak nepravděpodobné, že se to fakt muselo stát, protože vymyslet se to nedá… Chemie mezi oběma protagonisty je velice věrohodná, Carreyho talent a nasazení opanovává plátno a McGregor mu je velice dobrým partnerem.

          Film se určitě řadí do kategorie “chci vidět znovu a opakovaně” =o)

Advertisements