Já chápu, že obědová pauza je stresující pro všechny zúčastněné. Restaurace se celé dopoledne chystají na tuhle vypjatou hodinku přes poledne. Zaměstnanci jako na povel opustí openspacy a jako krysy se stáhnou na hlavní ulici a do vybraných podniků. Tam se neorganizovaně naženou ke stolům nebo k výdejním pultíkům a chtějí všechno a hned! Polívku brindnou na tác, kyselo je moc kyselý a knedlíky zdaleka ne jako od maminky, zapijou to šestkrát přefiltrovanym presem a opět na čas běží zpátky do svých kukaní… Servírky se tváří, že je bolí zuby a kuchaři při sebevětší vůli nejsou schopní byl rychlejší než narůstající řada hladovců.

            Já to všechno chápu, ale stejně mě štve, že každej hamtá sám na sebe a téměř přes mrtvoly! Jsou to drobnosti, ale oběd by zpříjemnily všem. Už jenom říct hloupé ´děkuju´ paní u výdejního pultu ještě nikoho nezabilo. Stejně tak jí by huba neupadla za ´není zač´ nebo ´dobrou chuť´. Kroužit jako sup nad mým stolem, zatímco hned vedle mě je jeden volnej – PROČ – dobře, já mám stůl u okna, ten druhej je ve tmě, ale to je prostě riziko povolání… V případě, že je vevnitř v podniku fronta, že se nedá dojít ke stolečku, tak opravdu vrcholně idiotské se cpát dovnitř – ono počkat chviličku venku a vytvářet pokračování fronty na sluníčku totiž nevytváří ŽÁDNÝ riziko, že vás někdo předběhne… A když už se dovnitř stejně potřebujete nacpat, tak nechte prvně vylíst ven ty lidi co se o to snaží – ono totiž není potřeba použít víc než půl mozkový buňky, aby bylo jasný, že ty lidi co chtějí ven, až budou venku, udělají místo právě pro vás! Když se prvně nacpete vy dovnitř, tak se potom jenom všichni strkaj při snaze dostat se tam kam každej chce – a k jídlu si všichni sedají s pocitem, že všichni lidi okolo jsou debilové. To trávení určitě nepomáhá… Ale co je snad úplně nejhorší – když chce někdo projít s tácem v rukou dveřma, tak je to nejmenší mu ty dveře podržet, ne?

            Zkusme to zítra trochu lidštěji…

Advertisements