Nepřeplněný metro, v bageterii jenom dvě znuděný prodavačky co dřív než mi daly croissant koukly na hodiny, v kuchyňce žádná fronta na kávovar, každej už dávno sedí u svého počítače a výraz tvrdýho pracanta už nasadil. V oblečení ze včerejška se soustředim na levá-pravá a pokud možno nenápadně si nesu kafe ke svýmu stolu… Pocit, že mi nic není už dávno přešel. Džus je kyselej, kafe je hořký a vody jsem měla už moc – žádné osvědčené rady nezabírají . Při pohledu do zrcadla se mi ještě přitíží – rudé skelné oči, prázdný pohled. Žaludek se bouří, střeva skučí a hlava se točí. Dneska bude dlouhej den… Oběd možná radši vynechat

            Návaly. Buď  přechod nebo kocovina. Těžký nohy. Střep místo hlavy. Nepředklánět se! Dneska bude těžkej den. Spááát! Nebo si aspoň lehnout, nohy opřít o stěnu a zavřít oči na chvilku. Na krátkou chviličku… Čaj nechce zůstat v žaludku… Těžkej den.

Advertisements