Co vyhodit a co nechat? Jak si uklidit v životě? Jak se srovnat se starýma láskama a citama? Kolikrát můžete milovat? Kolikrát můžete odsoudit? Proč přemýšlet nad něčím, co tu už bylo.

Musela jsem si přebrat pár věcí a našla milostný dopis, který mi kdysi psal M. Bylo mi patnáct a jemu osmnáct. Uctívala jsem ho jako Boha a byla v tom až po uši. Byla to láska jako z Harlequinky a když mi řekl, že mě miluje, smála jsem se od ucha k uchu tři týdny. Lhal, byla jsem jen ukrácení času, přestupní stanice prostě ta druhá. Vyfotila jsem ten dopis a poslala mu ho na fb ve zprávě. Odpověď mě dorazila:

Já:

První a poslední Valentýn, co jsem slavila;-D důkaz místo slibu, vždycky když mi nějakej chlap řekne, že mě miluje, vzpomenu si na tvůj dopis a je to cajk;-) neboj není to výčitka;-) to už je jenom usměvná vzpomínka a připomínka toho jak velký krok jsem udělala;-) diky;-)

M:

neříkej mi, že jsem tě tak zničil, že kvůli mě nevěříš žádnému chlapovi, ať už mu na tobě záleží jakkoliv…Škoda, že ten text není na fotce čitelný, celkem rád bych si to po sobě přečetl…už jen proto, abych si ověřil, jestli píšu pořád stejně nebo jsem něco změnil… Jedno je ale jasné – když jsem to psal, myslel jsem to vážně. To, že se mé city k tobě v čase změnily se přece může stát, ne? Nebo?

Já:

Ale tomu sám nevěříš, jsi jedním z důvodu proč nevěřit chlapům;-) už tenkrát to znělo jak z harlekýnky. Nedělej si s tím hlavu už je to dávno;-)

 

Měla jsem ho opravdu ráda. Pak jsem ho nenáviděla a teď jsem vděčná, že je oporou jednomu mému dobrému příteli. Přes to všechno věřím, že je to „dobrej chlap“. Nic mě k němu netáhne, nemám nejmenší zájem ho stalkovat (Věděli jste, že když v googlu hledáte slovo stalkovat, tak Vám to nabídne stagnovat? Jak příhodné.) na facebooku nebo přemýšlet nad tím, kde a s kým je apod. Ale otázka je: „Opravdu se city k někomu můžou změnit, jestliže jsou ryzí?“. Ne. Nebo jsem velmi staromódní. Slova jako „Miluji tě.“ „Chybíš mi.“ apod by neměla být řečena do větru. A rozhodně by neměla být řečena patnáctileté žábě.

Za tohle léto jsem se srovnala s tím, že jsem vždycky ta druhá, že jsem nikdy nebyla tatínkova holčička, že každý chlap, který mi řekl: „Neopustím tě.“, „Počkám, až budeš připravená.“, „Miluji tě.“ nedodržel svoje slovo. Vyřídila jsem si záležitosti i deset let staré. Řekla jsem, co jsem říci musela a rozhodla se. Nechci být ta druhá! Od teď už jen ta první!

Reklamy