Znáte to, někdy potkáte někoho o kom víte do deseti minut, že Vám v životě už prostě zůstane. S H. si říkáme: „Máš mě nadosmrti.“  S Š. to prostě víme a nic si říkat nemusíme a s T. je to jasné od narození. Pro mě jsou tyhle holky víc než samy ví. Bez nich bych nebyla schopná existovat a občas vstát z postele. Děláme pro sebe hodně a vím, že kdyby se to všechno opravdu posralo (omlouvám se za ten výraz), můžu u nich kdykoliv zazvonit a ony mě ubytují, nalejí nějaký ten alkohol (T. by mi nalila rum, H. teqiulu, Š. víno) a posadily by se se mnou a poslouchaly. I když se holky mezi sebou moc neznají, znají se přese mě. Neříkám jim o nich všechno, ale přeci jen dost, aby až k tomu jednou dojde, měli po pěti minutách pocit, že se znají sto let (i když to nebyl můj záměr). Každá jsme úplně jiná a každá jsme v jiném městě bohužel. Do budoucna chystám rubriku SMSky, kde získáte představu, jak udržet přátelství, když se vídáte jednou za uherský rok osobně. Kdybychom se někdy sešli v jednom městě scházeli bychom se jednou týdně na kávičku (rozuměj alkohol) a porovnávali svůj minulý týden a probrali vše od chlapů až po menstruační kalíšek. Holky jsou moje rodina a je důležitý jejich názor na všechno. Je neuvěřitelně skvělé, jak jsme každá odlišná, ale to mi z nich dělá toho nejlepšího rádce. Do budoucna napíšu o nich nějaké medailonky a zážitky, ale bohužel to nebude žádný bulvár, protože mi nepřísluší šířit jejich důvěrné informace. Vždycky mě fascinovalo že kamarádkám od Carrie nevadí, že celý New York čte o jejich intimnostech.

Pro začátek Vám stačí, že nás spojuje zvláštní rodinné zázemí, nedůvěra v chlapy (u každé z jiného důvodu), ale hlavně naše křehkost, stesk a deprese, které si nepřiznáme a ignorujeme je nebo zapíráme i samy před sebou.

Reklamy