Kolik mi bylo? 13? Krásných třináct, magický rok. Život začíná ve třinácti. Aspoň ten můj začal. Jak se jmenoval? Bylo mu 17, tím si jsem jistá. Kuba? Myslim že Kuba. A ten jeho leonberger? Míša? Máša? Asi Míša. Říkejme jim Kuba a Míša. (Zvláštní jak některé věci, které v aktuální čas jsou Sluncem vašeho života, jsou o pár let později nenávratně zastřeny mlhou zapomnění.)

Byl to ten magickej rok a magickej tábor, kde se objevil Špaček v bílých kraťáskách, Anak si začala s Židem, Ája s Honzou a my s Kubou na oko štvali Ávinu.

Ávina byla táborová vedoucí, která měla jasné představy o tom, kdo se s kým může otlapkávat za stromy. Mě přisoudila svýho synovce hned v prvních dnech našeho setkání a Kuba nebyl jejím synovcem! Kuba nebyl vrchní dohlížitelkou schválen. Kuba byl cizák, co se objevil v půlce tábora a úplně zničil morálku a zajeté tempo. Byly jsme tam my dvě s Ájou a potom hromada prťat, o který jsme se tábor za táborem, víkend za víkendem, nezištně staraly a Ávina si mohla popíjet kafíčko a nebýt rušená. Kuba nás vytrhl z této poslušné letargie – nežily jsme už pro zapletené copy malých holčiček, ale samy jsme si sedly ke klukům a při nekončících masážích jsme objevovaly tajemství mužského těla. O děti bylo postaráno, hru jsme nadále vedly a hrály, uvařeno bylo. Ve volném čase jsme ale přestaly číst dětem pohádky a sobecky si užívaly léta. Večer u ohně jsme seděly klukům na klíně a rádoby zasvěceně s něma vtipkovaly na téma penisů a sexu. Magický čas, který se nevrátí, ale který je nesmazatelně zapsaný do mé paměti…

Jednou nám tenhle sedánek Ávina vyrušila a odvedla si mě na kobereček k sobě do stanu. Stála jsem, hlavu skloněnou, nechala si nadávat do lemplů, ale do děvek už ne! Litanii o její zodpovědnosti za mě a jak bude nucena žalovat rodičům, protože jsem mladá a Kuba je úchyl a ona to se mnou myslí dobře, jsem nemohla odkývat. Kuba bylo nejlepší první tělo, co jsem mohla potkat – vše bylo tak čisté a platonické, totálně neškodné. Jsem si tím maximálně jistá. Tělo jejího synovce by tak ohleduplné nebylo, tím si jsem taky dost jistá. Postavila jsem se jí, poprvé v životě jsem bojovala za sebe a svou svobodu, poprvé jsem se vzbouřila autoritě. Dnes bych použila slova jako vydírání, manipulace a možná určitá socialistická připosranost a lenost. Tenkrát jsem jenom křičela, že mě děvka říkat teda nebude, a že jestli se chce vozit po mě, ať se rozhlídne a obhlídne ostatní páry, které pad jejím patronátem a dohledem můžou cokoli si zamanou. Asi jsem byla hlasitější než bych si myslela a zjevně tak přitáhla pozornost kamarádů co zůstali u ohně. Možná za plachtou stanu poslouchali celou dobu. Ale do Áviny zjevně vrcholného argumentu “Jak to vysvětlim mladšim děckám, že se s nim taháš i když s nim nechodíš?” se otevřela plachta, vstoupil Kuba, objal mě a úplně vážně a klidně Ávině odpověděl, že jsme nechtěli nic nikomu komplikovat, že spolu jsme už nějakou dobu a že jsme se krotili. Ale jestli se oficiální nahlášení našeho vztahu rovná povolence, tak tak činíme a ať vyčítá leda sobě, že se nebudeme ovládat. Vzal mě za ruku a odvedl ze stanu. Já civěla jak vyvoraná myš, troufám si říct, že Ávina ještě nějakou dobu stála jako opařená. Jisté je, že se mnou do konce tábora už pořádně nepromluvila. Poprvé se za mě postavil muž. A možná proto, že takovýchto zážitků mám míň než prstů na jedné ruce, pamatuju si ten pocit dodnes.

Kuba ale nebyl úchyl, já ve svých třinácti byla dítě a on to věděl. Týden jsme se dál masírovali, seděli se na klíně, vodili se za ruce, objímali se, povídali si… Vůbec nevím, co jsem já mohla dát jemu. Ale on mi dal pár nevinných pus na nos, čelo nebo tvář – a to ještě jenom když byla Ávina na dohled, protože výhled na páru co jí ucházela z hlavy byl fakt pro bohy! Bylo to nové, bylo to intenzivní, bylo to magické! Vzpomínám třeba na ten polonahý tanec v dešti… Bylo to jiskřivé a erotické! Oba jsme věděli, že to je jenom na oko, že to skončí s posledním tónem tábora. Nic jsem od něj nechtěla. Můj nebyl nápad obrany útokem. Ale nebránila jsem se. Nechala jsem se unášet na vlnách nově vyplavených hormonů.

Stejně jsem byla ale zklamaná, když si ho poslední den přijela vyzvednou starší žena (Víc než 25 jí nemohlo být, tenkrát mi přišlo, že může být spíš jeho matkou než partnerkou.), kterou mi představil jako svou ´přítelkyni´. K jeho cti nutno dodat, že slečnu zasvětil do naší “hry” a pusu jí dal až když nastoupili do auta, když už odjížděli pryč z našeho zakonzervovaného světa v prostřed lesů.

Reklamy