V rané pubertě jsem měla velké problémy s váhou – štítná žláza se mi zbláznila a já v rámci hledání jódu pověstně bílila ledničku i špajs. Mamku bral čert, když mě viděla, jak si mažu šestý krajíc chleba máslem, na máslo sypu kakao a k tomu ukusuju kyselý okurky. Jód jsem (překvapivě) nenašla ani v nutele, ani v uzenym, ale až v práškách, co mi předepsala doktorka. Kila naskočila sama rekordní rychlostí, dolů se jim ale nechtělo… Na mé centimetry a mých 13 let bylo ale 78 kg opravdu „trošku“ moc, tak jsem nasadila přísný režim – ráno jsem vstala a šla si zaběhat se psem, snídala jsem malou mističku müsli a tři švestky nebo malý jabko, nesvačila jsem, obědvala zeleninový salát, večeřela opět nějaký jabko a po pátý večer jsem si dovolila maximálně mlíko; do toho jsem totálně vysadila cukr – čokolády byly ze hry logicky, ale i čaj piju od tý doby hořkej, závodně jsem šermovala, před spaním dělala sedy-lehy a kliky… První týdny byly velice náročný, ale jak si člověk zvykne, ani mu to nepřijde. Trochu demotivující bylo, že se první tři měsíce nedělo nic, až pak zabraly prášky a mě váha klesla na 55 kg. Byla jsem na sebe pyšná. Pak přišly moje 14. narozeniny, mamka mě ukecala, že je mojí občanskou povinností si v den svých narozenin ochutnat svůj dort – po půl roku absence cukru v mém organismu jsem sežrala málem celej dort sama a na posezení. Svůj velice přísný režim jsem upravila na rozumnější  verzi, a hlídala si váhu mezi 58-62 kg velice dlouho.

                Jaké bylo mé překvapení, když jsem včera po osmi až deseti letech vlezla u kamarádky na váhu a zjistila, že svých 62 kilo nemám ani zdaleka. Je pravda, že mám o několik let víc a moje postava je obecně ženštější a že jsem obměnila šatník asi za větší číslo…, ale stejně – tohle jsem nečekala. Opravdu jsem naivně věřila, že se mi váha drží na stejném čísle. Můj životní styl se taky dost změnil – dávno už nesportuju, ale nad vínem v divadle člověk moc energie nevydá; je to logické, ale stejně mě to číslo šokovalo… Sama jsem si nedávno říkala, že by to chtělo tak kilo-dvě dolů… Měním plán – chce to spíš pět až víc kilo…

               http://www.kaloricketabulky.cz/ se stávají mým nejlepším kamarádem, chce to míň dortíků ke kafi a víc hodin squashe.

Reklamy