Tak se hlásím z dálného východu, někde mezi nadšenými výkřiky: „Našla jsem manikúru a nůžky!“ při stěhování a opětovném vrácení do pracovního procesu jsem si šla posedět na jedno. Dvakrát. Poprvé to snad nijak zvlášť nestojí za řeč, to se objeví asi v jiné sekci, jestli přijdu na způsob, jak to napsat. Po druhé:

Zkrácená verze: Opila jsem se tak, jak naposledy před deseti lety. Taky jsem skončila s pláčem nad ránem, ale nikdo mi nezpíval ukolébavku a postarat se o sebe (rozuměj dojít k záchodové míse a usnout na ní) jsem zvládla sama.

Ve Starobrně byl den otevřených dveří. Původně jsem byla domluvená s jinou kamarádkou, která nakonec nemohla a tak jsem šla s cizinci, známými i přáteli.

Přes poznání šohaje Řezníka až ke Glumovi:

Šohaj se živí právě řezničinou (neodolatelný mladý koloušek v žabkách se super postavou), po jeho několikanásobném-znamením dávajícím potkávání za večer jsem mu uhla při pokusu o líbání pod oblouhou osvětlenou ohňostrojem což definovalo (rozhovor mezi námi nebyl natolik významný, abych se o něm zmínila, ale to pověstné jiskření tam bylo), naše již další nesetkání.

Ženy šly domů a mně u stolu zbyli čtyři chlapi. Přemluvila jsem je a šli jsme se mrknout na rozlučkovou diskotéku. Chlapcům jsem vybrala a špatně nutno dodat pár obětí na kterých by si mohli procvičit lepší balící hlášky než „Nechceš žížalu.“ Netrvalo dlouho a zůstala jsem tam sama. Ráda si na těchto místech na dojezd sednu do koutka a koukám po lidech. Zapálím cigaretku a královsky se bavím nad skupinkama, které jsou opilejší a opilejší a čím dál tím více se rozhlížejí po těch osamělých oslabených kusech různorodých stád. Již nějaký výzkum dříve dokázal, že si jsou jedinci navzájem přitažlivější čím víc se blíží pokročilejší hodina ranní. Jestli je to způsobeno potřebou sexu nebo přibývajícím alkoholem ve studii nebylo, ale doporučuji Vám vlastní výzkum.

Jak si tak sedím a pozoruji, přijde ke mě mladý, pěkně vypadající muž, holka přisedni si máme chlast. Tak jsem si přisedla. Rozvedený, 7-mi letá dcera, ještě by chtěl kluka, majetnický, nevyrovnán s minulostí. Po každým chlapovi, který má tendenci ptát se na prstýnek od maminky na levé ruce, co vypadá jako snubák a otázkách typu „Chceš se vdávat?“ či „Jsi plodná?“, položím jednoduché tři otázky:

„Co chceš od života?“

„Co chceš od sebe?“

„Co chceš ode mě?“

Nebyl schopen odpovědět. Obejmula jsem ho, pogratulovala k narozeninám, dala pusu na tvář a vrátila se k rozlučce se svobodou, kterou jsem potkala před tím. Osm chlapů, svobodný (bez manželky či přítelkyně) jeden. Číslicí 1. Ale byla s nima sranda. Hlášky typu: „Pojď si se mnou hrát!“ a snaha o taneční kreace a nervozita z mého výstřihu mě odzbrojila a tak jsem si zatančila. Ve vší počestnosti. Opět mě nalili, ani nevím čím, nechci na to ještě pořád myslet. Líbil se mi tam svědek. Ženatý, ostré rysy v obličeji, skoro dva metry, kšiltovka (komplex z ubývajících vlasů) krásné oči a způsob držení těla mě dostal. Tak jsem mu řekla, že kdyby hrdě nenosil prstýnek, tak že bych si ho odvedla domů. Dal mi pusu na čelo a šel domů. Po chvilce jsem raději šla taky. Venku jsem potkala jinou dvojici z rozlučky a ty mě zatáhli do nonstopu. Tři panáky vodky (jedla jsem naposledy v deset ráno). Bylo ke třetí ranní a perfektně jsme se bavili. Chlapi kolem třicítky s povídáním o tom, jak milují své protějšky a děti a jak staví baráček a jak doufají ve šťastné manželství. Povídání o mé pushupce a její rozepnutí (tím svobodným) a následné zapnutí, otázka, kam pro spodní prádlo pro manželku/přítelkyni, o tom kdo spí nahý a jaké polohy jsou nejlepší, zvracení na záchodě, moje kontrola, otázka, zda nechci zavolat taxi, dlouhá zik zak cesta domů a kontrolní zpráva, zda jsem dorazila v pořádku domů.

Hodina pláče před domem. Konečně se mi ulevilo. Se vším tím „uklízením“ přes prázdniny, jsem si zapomněla pobrečet nad všema chlapama, co mi ublížili, nad těmi, co mi zemřeli a nad sebou samotnou. Brečím nad filmama a seriálama, ale nikdy sama nad sebou. Ignoruji neustále se měnící hladinu hormonů a prostě nejsem schopná brečet, i když bych měla. A pak jsem pobavila spolubydlící svým přes-dveře-slyšitelným chrápáním do záchodové mísy. Super se o mě postarala, dostala jsem vajíčka na másle k snídani. A kocovinu měla dva dny. Dobře mi tak, ale víte co? Je mi dobře a restart je proveden!

Reklamy