Dnešní muži si často ztěžují, že mají málo testosteronu. Já nevim, jaké mám hladiny hormonů já, pravdou je, že reaguji dost často „mužsky“. Nevím na kolik je na vině výchova společností, vlastní ctižádost nebo rodinný model z domova. Možná jenom dvě ega, co na sebe naráží a poměřují se a neumí ustoupit… Moderní žena už nepotřebuje chlapa, co přepere jednou rukou mamuta, zatímco jí druhou bude hníst prsa. Moderní žena je okolnostmi nucená být sama silná a myslim, že něžné objetí od chlapa doma je něco, za co zaprodá svou duši snad každá z nás… Není už dávno pravdou, že na sex myslí pořád jenom chlapi… Když jsem v hospodě s kamarádama/klukama, dojde taky na sex, ale řeší se tisíc jiných věcí. Když jsem na kávě s holkama, za prvních deset minut probereme novinky v šatníku a pak se od toho sexu prakticky už neodtrhneme… Ale rozhodně neplatí, že sex je něco, co určuje naše vztahy. Aspoň ne absolutně a nezbytně.

         Četla jsem teď nedávno v knize Olgy Sommerové ´O čem sní ženy´, že muži jsou křehcí a je úkolem ženy vytvořit útulné prostředí, kde se ten její křehkej sameček nemusí bát a může si myslet, že je silnej. Dost se mi to líbí. Muži neumí unést tu bolest (ať fyzickou, ale hlavně psychickou) co ženy nosí běžně. Jasně – nedá se říct, že to platí na 100%, ale myslim, že na tom je dost pravdy. Ženy jsou mnohem silnější, drsnější a nelítostnější než muži. Lidstvo mohlo přežít jenom proto, že války vedli muži a ne ženy. Muž, který přijde o potomky, se zlomí a uzavře do sebe, žena se jako lvice vrhá do sebevražedných řeží a protože nemá strach umřít (smrt není to nejhorší na světě) většinou vyhraje.

         Muži dnešní doby vyrůstají v neúplných rodinách a chybí jim vzory otce. Mužům dnešní doby chybí iniciační obřady, které by oddělily chlapce od chlapů. Ženy doby včerejší vzaly mužům doby dnešní jejich úlohu – ženy nepotřebují ochránce a živitele – stačí si samy, jsou samostatné a soběstačné. Muži ale úlohu žen nepřebraly, ač třeba perou a vaří. Pohybujeme na nějaké hraně, kdy úlohy a role ztratily vymezení a hranici. Pohlaví vlastně splynuly. Lišíme se vnějšími sexuálními znaky, lišíme se hladinou hormonů, ale jinak co do možností a povinností?

         Vlastně ne, lišíme se i tak – ženy mohou všechno, muži nesmí prakticky nic. Jsme v nějakém neudržitelném stavu, kdy má žena být vlastně emancipovaným mužem, ale současně jí zůstávají všechny libůstky ženství – může muži ubalit facku (muž je hned odepsaný hulvát, ubalí-li jednu ženě), žena smí nosit kalhoty i sukně (Jirka Korn v sukni je originál), když žena řekne v sexu ne a muž neposlechne je on násilník (muž ne vlastně říct nemůže, protože je rozsévač ovládaný chtíčem), ženu musíte přijmout vlastně na každou pracovní pozici (bílý zdravý muž je diskriminován tolika kvótami, že je vlastně zázrak, že si práci stále umí najít)… Žena může a nemusí cokoli, jak se jí chce. Muž musí akceptovat rozhodnutí ženy, nemůže prakticky nic, aby neomezoval ženu. 

         Ženy si vybojovaly práva i povinnosti a nechaly si výsady něžnosti. Není na čase, abychom se zasadili o emancipaci mužů?

Advertisements