8.9.2013, ND_Stavovské divadlo

               K loňským Vánocům jsem od Terky dostala super dárek – Richarda2  – Richarda Krajča v titulní roli v Richardovi III. Od Vánoc jsme se těšily, horko těžko si zarezervovaly lístky na duben a pak čtvrt roku stříhaly metr. Dubnové představení bylo odložen  kvůli náhlé indospozici mistra, jako náhradu jsme viděly aspoň Mikve a veškeré oblékání a přípravy nepřišly aspoň úplně vniveč. Peripetii výměny lístků na jiný termín absolvovala Terka a já přišla v zářijovému termínu jako slepý k houslim a jala se těšit další čtvrtrok. Neztažená výpověď Richarda mě dost vyděsila, ale nakonec se teď v neděli nic nestalo a nezvrtlo, vše se povedlo a my mohly vplout na podpatcích do lóže.

                Již na první pohled mě zaujala scéna – oplechované zdi; nahoře balkon, který později sloužil jako kapitánský můstek na lodi; symbolický kříž na zemi; zapojená snížená forbína a průhled/podhled pod jeviště ´do Toweru´. Později se ukázalo, že kov ozářený červeným svěltem vytváří iluzi buď bordelu, nebo pekla, každopádně démonická rudá obarvila vzduch až po strop. Stejně tak šikovně se odrážela barva bílá, která vytvářela iluzi někde mezi nebem a ledovou jeskyní. Prostě – scéna sto bodov. Taky hudba Jana P. Muchowa stojí za pochvalu a i kostými byly fantastické a působivé. I herecké výkony byly zdařilé – celkově šlo o kvalitní představení, ale něco mi tam chybělo, něco nějak nehrálo. A nevím bohužel co přesně…

                Z herců bych vyzdvihla Davida Prachaře, jehož lord Buckingham ve mě sice vyvolával dojem upíra (až později mi došlo, že paruka mi připomíná Lestata a upíři dojem je na světě), ale jinak mi přišel jako nejlepší výkon večera. Vrcholem představení pro mě asi byla scéna, kdy si černé ženy představení, bývalé královny a bývalé matky stýskaly, vyčítaly a proklínaly lůna ze kterých zmrzačení ďáblové přichází na svět… Nejpůsobivější scéna byla ale určitě, mladí princové na přání strýčka protektora sestupují do Toweru – hororoví klauni, konfety, strašidelná hudba, násilný smích – děs a chlad obestoupil ne jenom srdce princátek. Ovšem závěrečná bitva, kdy proti sobě stojí dva vojevůdci, návodně ozáření a oblečení do čisté bílé a pekelně rudé, s vytyčenými rukami s mečem a na pozadí stojí andělské slečny s metrovými křídly… – katarze se prostě nedostavila.

               Jsem ráda, že jsem stihla Richarda Krajča k této roli, jsem ráda, že jsem stihla jedno z posledních představení této hry, a rozhodně se jedná o představení zdařilé. Ale po devíti měsících čekání musím bohužel říct – těšila jsem se asi moc a moje představy a očekávání předčily skutečnost.

Reklamy