Neznám Sibylina proroctví všechna a doslovně, ale její předpověď, že „Muž bude míti vlasu delšího než žena a nebude lze rozeznati je“ jsem neviděla nikdy tak aktuální jako minulý pátek v metru.

                Na sedačkách proti sobě seděla parta mládeže (spíš už 25 let v průměru než 13), kde byla jedna jasná žena, jeden jasný muž (kudrnatý zrzek, který stylem oblečení a strništěm na tváři splňoval přesně moje sny) a potom tři jedinci, jejichž pohlaví jsem určovala celých 20 minut jízdy a nejsem si jistá, jestli se mi to povedlo… Jasná slečna vystoupila sama o zastávku dřív. Jedinec vedle zrzka (který měl větší ramena než boky, tak jsem ho odhadla na muže) při vystupovaní zrzka políbil a za ruku vyvedl z tramvaje – gayové nebo jenom ramenatá žena? Ovšem ten androgenní pár, ten mi vrtá hlavou dodnes – jeden větší (s make-upem a silnými stehny), jeden menší (s černými linkami, růžovým lakem na nehtech a bez gramu tuku navíc). Oblečení každý jinak, ale vlastně stejně; chladný a nepřítomný výraz; žádná prsa/zadky/ramena… Při nejlepší vůli si netroufnu odhadnout kdo byl kdo…

                Ptám se společně s Carrie Bradshaw: Je pohlaví dnes skutečně iluzí?

Reklamy