Seznamovat Uragána s Terkou na divadelním projektu za kterým stojí K? Divné mi to je asi tak jenom 20 vteřin těsně před začátkem. To, že jsem skrytý masochista se zřetelně ukázalo už tehdy, když jsem slíbila, že M odsvědčím svatbu. A pak jí to skutečně odsvědčila a protože mi jí bylo v ten její den líto, tak jsem tam s ní byla až do večera. Masochistka prostě…

                Co stojí za zmínku je to, že mě K celý večer okázale přehlížel. Proč? Není to tak dávno, co jsme se spolu ještě bavili v hospodě u jednoho stolu, není to tak dávno, co jsme svou společnost vyhledávali. V jednom měřítku je to včera, v jiném je to před třemi životy. Ale v žádném měřítku mi nedává smysl, že se nebudeme ani zdravit. V zásadě mi to je jedno, a v zásadě je to příznačné, ale stejně mě to zaskočilo a zklamalo – nerozumím tomu… Jak si můžu vážit někoho, kdo nosí svůj nos vzhůru a myslí si, že výraz vytíženého umělce mu přidá na charismatu? Nedá se říct, že by si mě nevšiml, protože všiml. Několikrát šel přímo proti mě – oči se nám setkaly jenom jednou, potom si dal už sakra pozor, aby jeho oči neshlédly z jeho dvou metrů do mých nížin – ale tolikrát jsme se minuli, míjeli a odcházeli! Všimnout by si mě musel i bez toho ale – při pobíhání po baráku jsem si všimla tolika opakujících se lidí, že někdo jenom trochu povědomější by mě z toho davu anonymních obličejů nutně vystoupil. V jednu chvíli stál za mnou a Uragánem snad pět minut (nevím jestli sledoval, jak si hladíme záda, nebo dění kolem) a prosmíkl se kolem nás pryč tak těsně, že mohl cítit můj parfém…

                Prostě mě vidět nechtěl. Tak neviděl. Já ho viděla. Co to vypovídá o mě? A co o něm?

Reklamy