Nevím, jestli je to způsobeno novým dílem Grey´s anatomy nebo otázkami ohledně mého milostného života.

Ahoj. Jmenuji se Every.

– Ahoj Every.

Je mi 25 let a jsem svobodná.

Ano, pojmenovat problém je první krok a pak podle mého hesla:“Máš problém? – Vyřeš ho nebo se s ním smiř.“ Se snažím. Jenomže to občas není tak jednoduché, jak to zní. A pak se stává, že se hádám s Locikou o tom, že by měla zanechat svého „šest-let-trvajícího-porozchodového-rozdavačného“ období a jít prostě dál. Intelektuálka mi brečí do telefonu na terase v práci a Moravanda se rozhoduje mezi třema chlapama, kde ve skutečnosti ani jeden nikdy nebude její. Já si pobrečím u Greyů, ale pak se zhroutím při cestě z diskotéky, protože prostě jsem zapomněla brečet nad tou bolestí, co mi způsobil „můj“ poslední chlap. Locika by na to řekla:“Šla si do toho naplno, ale podívej, co to s tebou udělalo.“ Moravanda by podotkla: „Na to, že si s tím smířená, pořád o něm mluvíš.“ A Intelektuálka by mi už hledala někoho jiného, protože chce abych byla šťastná. (Všechny po přečtení těchto řádků, budou dotčené, že působí necitelně.) Vysvětlím. Všechny mě mají rády, vlastně mě milují a já je vždycky tu budou pro mě. Jejich rady proudí z momentálního rozpoložení. Moravanda je unavená z žabomyších válek mezi ženami a muži, má mnohem horší problémy k řešení a chlap mezi nimi opravdu není. Momentálně chce vypnout a ukrást si nějaký ten šťastný čas pro sebe a Bůh ví, že jsem za to ráda a že si myslím, že je to dobře. Locika kompletně přestala věřit mužům a když se objeví někdo, kdo by ji mohl skutečně milovat přesně takovou jaká je a nedej Bože být na ní hodný, tak jak si zaslouží, dostane strach a pro jistotu kolem sebe vyství 153 zeď. No a Intelektuálka si pluje na růžovém mráčku, ke kterému dospěla po dvou letech, vlastně už v prosinci, ale to si to nebyla schopna připustit, že to všechno přijde.

Ahoj, my jsme Locika, Moravanda, Intelektálka a Every a máme problém být šťastné.

Chceme vlastně jedinou věc. Každou z nás opustil chlap. Moravanda se zhroutila u linky v kuchyni a nebyla schopna se hnout, když ji zapudila její velká láska kvůli kamarádům, kteří ji neměli rádi. Lociku opustila první láska se kterou existovali jako jedno tělo a rozuměli si, jen pro to, že byl línej a nechtěl vztah na dálku. (Dvě hodiny cesty jsou přeci otrava). Every si vybírá zase chlapy, které napumpuje svým mesiášským komplexem, nechá je svobodně rozhodovat, aby ji nakonec nedali na výběr a ona to musela rozhodnout za ně, což v praxi znamená, že Every rozhodne ve svůj neprospěch, protože nebude nikoho nutit, aby s ní byl. Intelektuálka potřebuje moře času, aby si uvědomila, že to je/není on. Musí několikrát překonat sebe sama, protože věřit někomu je pro ni nadlidský úkol. Vybudovala si kolem sebe z nás čtyř asi největší svět cynismu a ironie. Musela změnit všechny hodnoty, o kterých si namlouvala, že ji budou stačit a musela se přizpůsobit a dělat kompromisy. Ale věří. Opět znovu věří v sebe, v něj a v jejich vztah. Dokázala to. Přiznala si problém a místo toho, aby se smířila, tak jej vyřešila. A to nám dává naději, že jednou neskončíme s kočkama jako staré panny.

Jediné co chceme je chlap. Chlap, který bude vědět, co chce a který bude vědět, že chce nás (ideálně jen jednu z nás, i když bychom se asi podělili mezi sebou). Chlapa, který se nebude bát dát všechno a bude trpělivý, protože nám to bude trvat, ale až se rozhodneme a budeme připravené získá všechno po čem, kdy toužil.

Every do toho půjde zase jednou naplno, ale ne teď. Musí nabrat síly.

Advertisements