Tou cestou,
tím směrem prý bych se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají,
kus něhy ti za nehty slíbí a dají.

Víc síly,
se prát,
na dně víc dávat,
než brát.
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče,
donutí přestat se zbytečně ptát.

Jestli se blížím k cíli,
kolik zbývá víry,
kam zvou..
Svodidla, co potmě mi lžou?
Zda couvám zpátky
a plýtvám řádky, co řvou,
Že už mi doma neotevřou.

Nebo jít s proudem,
na lusknutí prstů se začít.. Hned smát.
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy
a přes zkroucená záda být součástí stáda..

Ale zpívat a hrát,
kotníky líbat a stát.
Na křídlech všech slavíků
a vlastně už ze zvyku
přestat se zbytečně ptát.

Jestli se blížím k cíli,
kolik zbývá víry,
kam zvou..
Svodidla, co potmě mi lžou?
Zda couvám zpátky
a plýtvám řádky, co řvou,
že už mi doma neotevřou.

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,
kam zvou svodidla, co potmě mi lžou? Zda couvám zpátky a plýtvám řádky, co řvou, že už mi doma neotevřou.

 

http://www.youtube.com/watch?v=_spfCq_FAFE

Reklamy