Mám pár pravidel, které se mi nahromadly za ty léta toho mého zhýralého životního stylu. Nebudu je tu vypisovat to si můžete najít v příslušné rubrice.

Vždy jsem porušilo jedno pravidlo s jedním chlapem a šla dál. Pak přišel jeden a já je porušila všechna snad za jediný večer, jen jedno či dvě zůstaly. Nechápu, jak někomu může fungovat kamarádský vztah po ukončení vztahu. I když mezi těma dvěma nic není, nabourává to další vztah, protože ženský žárlí, na to co bylo před nimi. A když by měla mého miláčka oslovovat kamarádka přezdívkou, která byla vymyšlená v posteli či tak, asi bych vylítla z kůže a druhé zbylé je nikdy nedávej druhou šanci. Jedna stačí.

Stefan to je ten týpek, kvůli kterýmu mám na jméno Stefan alergii (když učíte němčinu, je to poměrně problém) a složitý vztah k Rumunsku.

Pět měsíců jsme spolu nespali a čtyři si nepsali. A já mu prostě po kafíčku s Locikou (rozuměj žebra, pivo a spišská k obědu) napsala. Víc jak dvanáct hodin bylo zobrazeno a z práce následně odpovězeno, což znamenalo, že stále bydlí se svou přítelkyní.

Normálně kdysi dávno mi odpovídal hned a teď to prostě všechno zazdil a odpovídal kusově a s dlouhýma prolukama, ale mě se ulevilo a konečně mám pocit, že můžu spát i s jinýma. Prostě k němu nepatřím a patřit nebudu, nemiluji ho, i když Uragán právě udělal úšklebek. Mám ho moc ráda, ale není to člověk pro mě. Poddává se rád svým depresím a řeší to sklenkou sice jen jednou a ne úplně každý den, ale to je otázka času. Není šťastný protože sám nechce a neumí mluvit a řešit svoje problémy a co je nejhorší neumí žít naplno a to jsou věci, které by mi začaly vadit za další tři měsíce.

Napsala jsem mu, že jsem mu slíbila, že tu pro něj budu a že mě bude mít napořád v životě jako cizince, kterému může říct všechno a že jsem jenom potřebovala čas vstřebat to všechno. Můžu jít dál a jsem za sebe šťastná. Napsala jsem mu ve správný čas a přesně to, co jsem chtěla. Nehledala jsem důvody, proč bych to měla skončit, proč mu nepsat a nevykládala si karty abych zjistila, jak to dopadne. (Neodsuzuji lidi, kteří toto dělají, já jim rozumím, všechny tyhle věci normálně dělám a teď to bylo porpvé, co jsem to nedělala.) Prostě jsem žila okamžikem, vyplatilo se to, protože zaobírat se sněním, co by kdyby opravdu není pro mě, i když na to někdy zapomenu nebo si nedej Bože nechám poradit. Nikdo jinej, ale za mě život žít nebude a stejně si udělám to, co budu chtít já sama a jen já vím, jak se cítím. Už se nebojím, že ho potkám ve městě, nebojím se budoucnosti.

Ono totiž je jen jedna pravda a sice, že budoucnost nezměníme, ale přítomnost ano. A navíc já se na budoucnost těším, protože Miláno volá carino!!!

Advertisements