O kolik moc snažší by bylo, kdybychom si s tím druhým mohli vyměnit myšlenky a vzpomínky a zkušenosti. Lépe bychom se pochopili a poznali a nebyla by mezi námi bariéra. Dřív než někdo vyzkoumá helmu, kterou si nasadíme na hlavu a projdeme si mysl toho druhého, musíme se spokojit s přirozenou empatií a chutí překonávat náš strach.

Strach je to, co nás definuje nejvíc. Strach se odvíjí od našich zkušeností a představ a vrozených instinktů. Zastávám pořekadlo, že strach je od toho, aby se překonával. Ale jak překonat vlastní představu o nás či jiných. Rádi si říkáme, že jsme k sobě upřímní. Nemusíte hned přiznávat svá nejniternější tajemství a trapasy a přání, ale jen si nahlas o samotě řekněte, co cítíte a ke komu to cítíte.

Já jsem to zkazila s fajn chlapem a i když vím, že s tím mí kamarádi nesouhlasí, je to o tom, že oni neví, co jsme mezi sebou měli a jak jsme se k sobě chovali. V pokročilém ustálujícím věku Vám stačí málo. Otázka při sexu „Jsi v pořádku?“ nebo „Nebolí to?“ nebo „Koukej našel jsem alternativu, když nechceš hormonální antokoncepci.“. Když se k Vám chová někdo hezky a je Vám s ním/ní fajn a vy se nesmyslně bráníte a ani nevíte proč, je to pro to, že nejste sami k sobě upřímní.

Pamatuji si, jak jsem seděla nad Tomášovým hrobem a řekla:“Miluji tě, ale tohle ti neodpustím.“ a mě se ulevilo. Nebyla jsem upřímná k hrobu, ale k sobě samé. Jeho smrt mě zasáhla víc. než jsem si byla schopná připustit. Po více než roku jsem to konečně řekla a už jsem nepotřebovala antidepresiva, protože jsem definovala problém, který jsem byla schopná vyřešit.

Je spousta žen, které si myslí (jak to pozoruji kolem sebe), že jsou ledové a tvrďačky a nepotřebují k životu jeho či jeho či to. Starší kolem chodí a s potutelným úsměvem sledují a říkají tu protivnou větu: „Já v tvém věku také nechtěla…“ naletíte jim na porozumění a pak z nich vypadne: „Ale pak jsem…“ Při tom si stačí říct, nechci být sama. Opíjím se, protože chci manžela a hypotéku a bílý plot. Žárlím, protože si myslím, že nejsem pro nikoho dost dobrá. Nechci se zamilovat nebo mít někoho blízko, protože mám strach, že mi ublíží. Odsuzuji ho, protože ho nemám ráda. Odsuzuji ji, protože si myslím, že na jejím místě bych to udělala líp. Nač se zdržovat ještě přetvářkou před sebou samými?

Snažím se porozumět lidem kolem, ale občas to jde těžce. Až se bude vyrábět přilba na čtení mysli, budu v první řadě zákazníků, ale dnes mám pro Vás jednu otázku:

„Když si projdete svoje chyby a ponaučení a zkušenosti, kterých se Vám za život dostalo a vzdáte se vlastní představě o sobě samých (většinou je to zbožné přání, jací byste chtěli být), jste k sobě upřímní?“

Reklamy