Zní to absurdně, je to nevysvětlitelné, ale ztráta 15 cm vlasů se rovná ztrátě sebe sama.  

          Říká se, že žena, která si ostříhá vlasy, je připravená na změnu. Já byla ovšem ostříhaná proti vlastnímu přesvědčení, proti vlastní vůli. Kadeřník slíbil 5cm a nechal si jich 15. Zdánlivá malichernost spustila řetězec otázek po smyslu mé existence, směřování mého života a evergreenové depky „kdo jsem, jsem stále táž, jaká jsem byla“?

          Chtělo to málem celý měsíc na smíření se s tou změnou ve vlastní identitě. Ale už je to dobré – kadeřník měl pravdu. Nejsem už nejmladší, ale pořád ještě nejsem stará. Bezelstná naivita je hudba minulosti, suchopárnost středních let si na mě sice brousí zuby, ale zatím stále číhá za rohem, a ne a ne na mě došáhnout. Je ideální čas na velká rozhodnutí, na nasměrování života na poslední zbrklé skoky a chyby a sliby co jsou hloupé.

          Kam ale ten život směřovat? Na co se soustředit? Pro jakou změnu se rozhodnout? Je tolik možností…

          Co takhle začít změnou účesu – už jsem připravená!

Advertisements