Bude to už skoro rok, co jsem četla kamarádem doporučený Kurz pro přeživší od Chucka Palahniuka – titul neznámý, autor s nezapamatovatelným jménem, ale dala jsem na jeho radu a rozhodně nelitovala. Kritiku náboženské zaslepenosti naší rádoby osvícené společnosti se sem chystám taky ještě někdy sepsat. Nicméně – Kurz pro přeživší je kniha, kterou budu popisovat superlativy. Na Snuff jsem se těšila, protože jsem měla pocit, že Palahniuk je ověřená značka. Bohužel se ta značka tímto titulem, aspoň pro mě, neověřila.

                Neznámé slovo “snuff” osvětluje záložka na knize – jedná se (mimo jiné) o pornografický film, který končí smrtí. Vyústění děje vyzrazené přímo v názvu knihy celkem zřetelně napovídá, že šok z nečekanáho úmrtí tématem knihy nebude. Děj je bohužel celkem prvoplánově zasazen do pornografického rekordu, kulisy rekordních 600 ptáků na jednu známou kundu jsou čistě komerčně volené. Drama adoptovaného dítěte toužícího po matce; drama biologické matky trpící tím, že nezná své dítě; drama zneužívaného syna vlastním otcem; tragédie bývalé hvězdy filmů pro dospělé, která nevidí a nechápe, že zestárla a žije již z dávno zašlé slávy… Drama silných lidských extrémních osudů by vystačilo jednak na knihy tři, a jednak by bylo stejně působivé (ne-li víc) ve více oblečeném prostředí.

                Příběh je vyprávěn čtyřmi vypravěči – nadháněčkou Sheilou, bývalou pornografickou hvězdou pánem č.600, bývalým televizním detektivem pánem č.137 a mladým pánem č.72, který tvrdí, že je synem Cassie Wrightové, která se v ozářené místnosti na bílých prostěradlech snaží rekordem v počtu sexuálních partnerů prošukat k pokání, kterým vydělá snovou částku svému zapuzenému a nepoznanému dítěti. Současně si plánuje, že si tím “kope” vlastní hrob, že její tělo takovou zátěž nevydrží a ona odejde z světa dosti ikonickým způsobem.

                Kniha je prosycena zákulisními informacemi o hercích slavných I neznámých – např. Marylin Monroe je před natáčením hodiny koupala  ledové tříšti, aby měla vypnutou pokožku. Velice vtipnou položkou jsou názvy pornofilmů, ve kterých přestárlé hlavní postavy měly excelovat.

                Na každého z vyprávěčů čtenář v průběhu knihy změní aspoň jednou názor. Zdánlivé motivace a vnitřní pohnutky jsou diametrálně odlišné od první prezentace pro okolí.  Není jasné, kdo je “hodný” a kdo ne. Každý z nich je determinován nějakým více či méně násilným sexuálním aktem, se kterým se celý život neuměl vyrovnat a nyní se, v jediném dni, ze svého života zpovídají čtenáři a ostatním postavám a hodlají dnešním dnem začít znovu žít. Žit konečně a prvně svobodně a s hlavou opět přímo vztyčenou! Nepovede se to ale nikomu, jak si představoval. Pán č. 72 ošuká zběsile svou matku, která není jeho matkou, ale překonáním Oidipovského komplexu si všimne jiných žen a může začít žít. Pro pána č. 137 se nezmění vlastně nic – jeho životní bublina se možná trochu posune, ale reálná stejně není. Cassie a pán č. 600 umírají a přežívají, spečeni pohlavními orgány k sobě – tak jako celý život, I v této předsmrti jsou k k sobě spoutáni poutem, které je ničí a kterým trpí. A Sheila? Chtěla chladnokrevně vydělat na podniku své matky, který naplánovala, připravovala a celý den dirigovala. Namísto toho přijímá jméno, které má v rodném listě – Zelda Zonková – a jako fénix ožívá v postavě, kterou vždy chtěla být Cassie, a nikdy ji neuměla.

                Vlastně – beru zpět, o knize by se dalo mluvit v superlativech. Věčně aktuální téma hledání sebe sama, nemožnosti poznat své okolní známé I přátele, příběh o bodu zlomu, o okamžiku, kdy všechny postavy skutečně dospívají. Je to téma silné, nosné a vlastně taky podbízivé – takže se vracím k původnímu názoru o chladném kalkulu – téma, kde se každý najde, a kulisy porna, které každého lákají.

Reklamy