Móda těch uzounkých džín, do kterých se moje nohy (hlavně lýtka) nemůžou narvat, je příšerná už jenom proto, že tenhle střih kalhot sluší jenom těm anorektickejm modelkám z fotek, ale ne normálnim ženskejm. Když jsem kolem Vánoc nutně potřebovala kalhoty, zkusila jsem jich asi milion a ve všech jsem vypadala jak debil, nakonec jsem si koupila ty úzký, černý, k tunikám a kotníčkovým botám. Byly dražší, ale byly to jediný ucházející (a skutečně vymodlený) kalhoty – ale – proč do sebe nevrazit prachy v podobě kvalitních kalhot, že? Jaké bylo moje překvapení, když po 6 týdnech praskly… Paragony pochopitelně vyhazuju hned na cestě z obchodu do auta, takže můžu nadávat jenom sama sobě – víc s tim nezmůžu.
          Nicméně – včera jsem čekala na opožděnou kamarádku před plánovanou kávičkou, tak jsem jen tak ze srandy vlezla do Palladka a nečekala, že něco najdu. Zjistila jsem, že jsou zpátky devadesátky, a to mě opravdu nepotěšilo. Nechápejte mě špatně – miluju devadesátky, ale ta móda, ta v tý době byla úlet… Mrkvový kalhoty do pasu, maskáčový bundy s našitejma krajkama, boty s cvočkama – no, pozitivní myšlení – letošní sezónu za oblečení moc neutratim…
          V týhle hrůze jsem ale objevila Camaïeu – stojan plnejch normálních kalhot! Zvonově střižený džíny, z normálních materiálů, z žádnejma cvočkama ani krajkama, prostě normální džíny. Zkusila jsem troje, koupila jedny. Ale protože to jsou první kalhoty tohoto typu po dlouhý době, co jsem v obchodě potkala – asi si půjdu ještě pro ty tmavý… Mají je totiž i za sympatickou cenu – asi proto, že my chuděry neřídící se diktátem módy nejsme zrovna nejrozšířenější populace ve světě.

Advertisements