Znáte ten pocit, když jste moc opilí a chcete si lehnout, ale musíte vyhodit nožku z postele, aby jste se takzvaně uzemnili?

Stojíte na zastávce a proudí ve Vás bolest, která nejde uzemnit, ze které se nevyspíte. Během dvou minut, kdy musíte stát a přemýšlet, zastavit se. Proběhne Vám před očima několik okamžiků. Ty, na které jste si dlouho nevzpomněli a vybavíte si je jen na základě emoční paměti. Vůně, kterou jste cítili v posteli na těle někoho jiného. Držení těla, které tak důvěrně znáte, ale patřící někomu jinému. Vybavíte si dotek na Vašem těle, polibek, frázi, smích, slovo, úsměv…

Proudí ve Vás bolest, kterou neuzemníte, nevyspíte se z ní a nikdy ji nezapomenete.

Bolest, kterou nechcete znovu zažít v plné síle. Tahle pulzující bolest nás nutí bát se. Strach je od toho, aby se překonával, ale co když nevíme, jak?

Advertisements