Firemní bonus, francouzština pro mírně pokročilé se sympatickou nerodilou lektorkou a dalšíma dvěma anonymníma kolegyněmi z firmy. Normálně je nás v kurzu víc, ale jsme lemplové a navíc je doba dovolených, takže sestava tří studentek je vlastně hodně hojná.

                Jak to komentovala po mém bezprostředním žalmu kolegyně/kamarádka: „Dobrá sestava, jedna má novýho, jedna starýho a jedna žádnýho.“ Maximální souhlas. Poměrně zbytečně konstatuju, že tohle je sestava, která si nemá co říct…

                Ta „s tim novym“ je vysoká, štíhlá, poměrně nevýrazná holka, co dálkově studuje cosi a buduje si image, že má náročnou práci, náročnou školu a je prostě mega výkoná, že si u toho ještě najde čas na svého nového FRANCOUZSKÉHO přítele. Z nenápadných náznaků usuzuji, že slečna na kurzy francouzštiny začala chodit jenom proto, aby – až sbalí libovolného kýženého Francouze – uměla pár vět v jeho rodné řeči, které jí přidají na sexappealu a osobním kouzle. Klobouk dolů za cílevědomost – najít si soukromého lektora jazyka je něco co schvaluju, doporučuju a oceňuju, když to někdo umí dotáhnout.

                Ta s „tim žádnym“ je blondýnka s třicítkou na krku na poměrně vysoké pozici, která sama žije, sama jí, sama vstává ve čtyři ráno, aby před prací stihla dvě hodiny v posilce, a sama denně u kávovarů v kanclu flirtuje se zahraničníma zaměstnancema naší korporace, a aby to flirtování vypadalo jako zájem o jazyk a ne styk, učí se současně francouzsky a španělsky, a to nejenom na výše zmíněných kurzech, ale i doma po večerech, protože stejně nemá čím zabít večer čas.

                A já jako ta s „tim starym“ jenom zírám, kam až se dá utýct z obyčejného cvičení na tázací zájmena… Moje otázky v duchu „KDO je tvůj oblíbený režisér“ a „JAKOU kuchyni máš nejradši“ jsou trapné, protože se to dá udělat i tak, aby se ne zrovna mistr Freud o vás co nejvíc dozvěděl:

                Máme-li „nového“, tak otázku „Proč se oblíkáš tak pomalu“ doplňujeme potutelným úsměvem a komentářem: “Jak se to píše, já to mám jenom naposlouchaný“. Jako ta s „žádnym“ reagujeme sledem otázek: „Kolik máš milenců?“, „Jak dlouho hledáš podprsenku pod postelí?“, „Co ti vaří tvůj Francouz k večeři?“ nebo „Co jste spolu dělali dnes ráno?“. Jako ta s „novým“ se sice na oko bráníte, ale užíváte si své výsluní a zpětně kladete zákeřně nevinné otázky, na které jako ta s „žádnym“ kysele odpovídáte , že večeříte sama, bydlíte sama, snídáte sama a vlasy si myjete taky sama.

                A já a lektorka? Nevěřícně se smějeme tomu slepičímu boji. Marně se snažím pojmenovat o co, že se tu bojuje vůbec? O čest? O hrdost? Je to vzájemná závist nebo urážka? Nevím, skutečně ne…

Advertisements