Racionálně vim, že očekávat, že dnešní den se nenarodí nikdo jinej než jenom ty, je blbost veliká. Už pro tebe nepláču. Většinou. Myslim na tebe kudy chodím a jestli někdo ví, že sis sebou odnesl velkou část mě, jsi to právě ty. Ale sdělení, že se dnes narodilo miminko do rodiny je hořkosladký pocit. Adámek věděl, který datum si vybrat – dnešek slibuje, aby byl výjimečnej!

                Současně mi ta informace ale vehnala na ulici slzy bezmoci do očí. Dnešek je tvůj den… Vždycky byl a bude. Co je to za pořádek? Je to pocit, jako by někdo pálil českou vlajku nebo čural na hrob TGM, Horákový nebo Havla. Nedotknutelnost určitých symbolů je osobní niternou věcí a tohle porušený embargo na dnešek budu muset nějak přehodnotit do budoucna. Ono to půjde, už teď (po pár hodinách od šoku) z toho začínám mít radost – není to vlastně krásná oslava tvého života? Vždycky jsi se moc rád dělil s kamarádama i cizíma, proč se vlastně nepodělit o datum? 

                Chybíš nám… Každý den tý životní cesty na který jsi nás nechal jít samotný bez tvýho úsměvu po boku.

                Dohlížej na svého sounarozence, ale nech si síly na to být andělem a patronem dětí mých a Dáščiných…

Advertisements