„No nééé, Tereza je namalovaná, to je sranda, cooo!“, vchází kolegyně pozdě do sdíleného pracovního prostoru a vytrhne nás od ranního civění na hladinu kávy, že všichni zvedneme hlavu jejím směrem.

          „Tak se na mě podívejte, já se vám tu projdu, ať si mě všichni můžete prohlídnou“, pokračuje a skutečně se projde celým open spacem a ryčným hlasem dále komentuje pozornost, kterou na sebe strhla: „Jasně, já se jednou namaluju a celá kancelář má hned pro co žít. To mi to sluší, co? Noc tak lidi, to je jenom řasenka, nic víc. Tak všichni viděli, jak jsem krásná, panika může povadnout.“ Uzavře svůj monolog, zapne svůj počítač a odpluje do kuchyňky (asi aby jí viděli i chudáci co sedí za rohem) pro svůj příděl kofeinu.

          S vedlesedící kolegyní na sebe nevěřícně pohlédneme, zda se právě stalo čeho jsme byly svědkem a náš smích protrhne šokované ticho zatím nevzpamatované kanceláře.

Advertisements