Již i vám známá (a mnou velice oblíbená kolegyně pro svoji hlučnost) Tereza se rozvaluje na své židli a dřív než mi naběhne počítač spustí hlasem, který rozeznívá tabulky v oknech sousední budovy: „Hooolkyy, Neapol prostě skvělááá, jenom Honza není tak společenskej jako já, takže trochu ponorka, já chtěla poznávat kulturu a lidí, tak se večer chystám do baru, no že jo? A on chtěl zůstat na pokoji a koukat na měsíček nebo co! No tak jsem šla sama, že jo, a on se naštval nebo co. Možná za to mohlo, jak jsem šla na 10 minut kouřit s těma klukama a on mi hodinu hlídal kabelku na pláži a nevěděl kde mě najít taky – hahihihahahi. Ale tak – nemá rád lidi tolik co já, nekouří, italsky neumí – vždyť se není čemu divit, že se tam nemohl tolik zapojit. No ale jinak krááása! V letadle do Prahy jsme spolu už zase mluvili. Ty kluby a drinky co jsem v nich vypila a nezaplatila =D No řeknu vám, skvělá dovolená, neměla chybu, hned bych pokračovala.“

                Tón „dotyčný Honza (poměrně nový přítel, o jejich první schůzce tu řvala nedávno taky) je kretén“ a já se chovala možně a společensky mě poněkud zaráží… Buď jedu sama na dovču, abych kouřila s italskejma playboyema na pláži za měsíčku a zvuku techna nebo salzy; nebo jedu s kymkoli jinym a hledáme nějakej kompromis v programu – no nééé? Jakooo! No nemyslíš, že mám pravduuu?

                Ok, ok, všechno je její věc, ale proč mám sakra poslouchat novinky o jejím životě dřív, než se stihnu vzbudit nad kávou aspoň třikrát do tejdne?!?!?!

Advertisements