Jeden z nejlegendárnějších sado-maso románů moderní doby napsala 1954 žena. Je otázkou, jestli je O jejím vzorem, jejím snem nebo jí samou; myslím, že ženský pohled na věc je to jedinečné, co roman vyčleňuje a činí jej jedinečným…

                Pařížská fotografka, inteligentní, moderní, krásná, nezávislá a samostatná žena se hned v začátku příběhu odevzdává bez výhrad muži. Nechá se obléci podle jeho přáním, nechá se jím nabízet jeho návštěvám jako poslušný desert, nechá ji přikazovat a poslušně a se zvrhnou rozkoší jeho přání dřív než je vysloví. Nechá se naložit do auta, odvést do zámku v Roissy, kde dochází k jakémusi “detoxu”, aby se zbavila posledních zbytků vzdoru. Stává se z jednou z mnoha sexiálních otrokyň, které nemají tváře, nemají jména, mají růží upravené bradavky a stydké pysky, jsou připraveny sehrát scény lesbické Iiautoerotické, poskytnout přítomným mužům v maskách své tělesné otvory I svou kůži k bičování. Vše se odehrává v kulisách starého zámku, je zastřené mihotavým světlem ohně z krbů a odpočinek se nachází v celách v řetězech. Neustálé ponížení žen, hmatatelné těžké erotické dusno, které čtenáře tne do slabin a útočí na jeho mozek a představivost. O se trápí tím, že se její milenec, který ji zasvětil tomuto světu, ztrácí z jejího zorného pole; její přerození do nového života není ještě úplné, stává se proto majetkem nového pána, staršího Sira Stephena. Ten ji ze zámku přestěhuje ke starší ženě, která v anticky prosvětleném domě má své služebnice, scéna, kdy je O touto ženou cejchovaná se mi vryla do mozku nesmazatelnou stopou…

                Přesto, že O je otrokyní a loutkou, které je ubližováno a která je ponižovaná, je ona vnitřně svobodnější než bylana počátku, jako “svobodná” fotografka. Dostala se do srdce jakési černé církve, byla vychována, vysvěcena, přijala ji za svou.

Advertisements