Když si britský a americký lingvista vymění na semestr svoje místa, netuší, co všechno jim tato změna přinese. Američan Morris Zapp od Anglie nečeká nic, jede se na půl roku schovat před svou ženou Desirée a doufá, že ta si za tu dobu rozmyslí rozvod a dá mu další šanci. Angličan Phillip Swallow si slibuje všechno a sexuální revoluce 60. let ho zastihne v nejlepším možném rozpoložení.

          Ve svých domovinách jsou oba zajetí ve stereotypu, jak pracovním, tak soukromém, a teprve na jiném místě, kde začínají s prázdným stolem, se mohou plně projevit. Oba zaskočí studentské nepokoje a oba se při nich aktivně zapojí a díky tomu se stanou váženými členy společenství. Morrisi je nabídnuto místo šéfa anglické katedry anglistiky. Phillip je oblíbený učitel, respektovaný kolega, řeční v rádiích… Změny nenastávají pouze na kariérní rovině. Usedlý Phillip velice záhy podléhá svodům mladé spolubydlící Melanie a poprvé od svatby poznává jinou ženu – přesně v duchu humoristického románu se Melanie ukazuje být dcerou vyměněného profesora Zappa z prvního manželství… Aby zápletek nebylo málo, tak se Phillip stává spolubydlícím Charlese Boona, svého nenáviděného britského studenta, který v Americe sexuální revoluci snad i inicioval, Charles se stává přítelem Melanie… Aby podivných postaviček nebylo málo, bydlí Morris u podivného doktora, vzdoruje nabídkám jeho nehezké irské neteře Bernardety a cítí se zodpovědný za těhotnou Američanku Mary, kterou zná z letadla a která nemanželské dítě čeká s knězem. Skutečná výměna ale nastává až v závěru knihy – muži si mění své manželky a na posledních stránkách plánují, kdo s kým a kde bude tvořit nové páry. Nebo vlastně – proč nebydlet ve čtyřech a partnery na noc si vybírat podle momentální chuti?

          Přesto, že jsem vykecala prakticky celý děj a všechny postavy, tak nemám pocit, že bych knize něco ubrala – oddechový román třeba do letadla pobaví a potěší i s těmito nedůležitými znalostmi.

          Hodně bych vyzdvihla styl knihy – každá kapitole je psaná totiž stylem diametrálně odlišným od kapitol ostatních. Phillip v Americe totiž učí předmět „Jak psát román“ a kniha vypadá jako produkt tohoto semináře. Zvláště patrný tento „anglistický humor“ je v kapitole „Dopisování“, kde si čtenář děj domýšlí z dopisů mezi jednotlivými postavami; daná kapitola je totiž uvedena douškou, že „dopisové romány od dob viktoriánské Anglie už nikdo nepíše“. A v kapitole poslední, která si v podobě filmového scénáře vypůjčuje možnost filmu ukončit děj v půli věty.

Advertisements