V poslední době si stále trpčeji uvědumuji, že se sama uzavírám do vnitřního exilu. Korporátní svět je sice svým způsobem sladce idální a pohodlný, ale bohužel není pro mě. Cítím se tu dušená, formovaná, nechápaná, nepřijímaná a nepratřičná. Vlastně krásně opožděnej pubertální pocit =D

          V bývalé korporaci jsem přistoupila na hru “mluv o přepracovanosti”, ale bohužel jsem u toho i pracovala, což je pořád hrubé porušení pravidel. V návodu jak být úspěšný v korporaci stojí určitě na prvním místě VYPADAT přepracovaně, ale probůh – NEPRACOVAT! V této korporaci pracuju pár dní do měsíce, ale je mi potom blbé chodit a vyprávět o zavalenosti prací – prostě ani jednou neumím splnit obě části návodu. Bylo ode mě naivní očekávat, že odpor z Accenture vyřeší ADP – korporace jako korporace, to je jedno z těch mouder, které vám žádná maminka neřekne. Ne, že by “umyj si po záchodě ruce” byla špatná poučka, ale pro ten les dospělejch pravidel a vztahů se zdá býti poněkud malicherná.

          Kolegyně, které nepracují, ale pobíhají splašeně prostorem a vypráví o množství práce, která je zavaluje jsou symbol korporátního bytí, cítí se tu doma, hlasitě se smějí a baví se. Před němi se uzavírám do soukromého světa “za sluchátkem” nebo hůř, za zamčené dveře záchodů s Mahjongem na mobile. Nebojuji s němi, utíkám před nimi. Ale – jak lenost, hloupost a lež porazit? Nezahubil takovýto boj už zástupy idealist? A nejsou tyto ženy špičkou ledovce? Moc malými rybkami v tom velkém zkorumpovaném světě? Čemu bych pomohla, kdybych na každé jejich “nestíhám” odpovídala “tak nemluv a sedni k počítači”? Už takhle se tu cítím nevítaná, ale jsem přezíravě přehlížená a ignorovaná – a jsem za to ráda, stálo mě to dost sil si tu pozici získat, jsem zachráněná od krafání v kuchyňce. Kdyby se krafalo nad víkendovými plány, ale ono se krafe o množství práce! Můj kyselý xicht v zasluchátkovém království napovídá, co si o zdejší populace myslím, ale proč ji proti sobě poštvávat?

          “Jeder wählt sein Welt“, nemusím tu zůstávat, že? Ale je to pohodlná placená práce ke studio… Vydržim do státnic (asi se za ten rok stanu mistrem zenu) a do té doby si můžu pojmenovat, co že to vlastně chci? Abych se nesnažila hledat štěstí opět v jiné korporaci…

Advertisements