Prý bych se jako intelektuálka neměla přiznávat, že mě poezie Václava Hraběte stále oslovuje – proč? Jeho sbírku Blues pro bláznivou holku jsem marně hledala v antikvariátech, až mi ji opatřila sestřička a já se od té doby opakovaně nořím do známých veršů, které stále neumím citovat, do veršů které vychází ze mne samé a ve kterých se cítím doma. Jestli je to znak mé nedospělosti – tak ať! Ale propojení s Mišíkem? To nemůže kritizovat ani největší pózér snad už…

Advertisements