Dajte si turecký zákusok“, nabízí opálená Lubka takový ho tuhý želé obalený v kokosu. Poslušně se vzdáme tolik populárních a rozšířených diet, vezmeme si a zeptáme se na dovolenou – za okny prší, kdo by nebyl zvědavej aspoň na vyprávění o sluníčku, když sluníčko jako takové má asi pauzu až do jara?

(Případným mluvčím slovenštiny se omlouvám za mé neumělé prznění tohoto jazyka.)

Jako… Dobré, to hej, ale… Vieš jak – ten hotel nebol štvorka ktorú sme si zaplatili. Európské štandarty sú iné ako tam, takže to bola normálná trojka. Já nejsem taká, čo by potrebovala volaaký luxus, ale keď čakám štvorku, chcem štvorku. Malé izby, zvyčajné postele, žádná lednička na pokoji. K pláži sme měli asi tak 100 metrov dlouhou promenádu, jako all inklusive sme mali mít odpoledne zmrzlinu ke káve, ale kdo by z tej pláže chodil každej odpoledne zpátky do hotelu. Chápeš, nie? První den jsem se takto prošli, ale pak už nie. Bolo možné ísť na výlety, ale byly tak horúco, že prečo. Na těch trhoch a lidech neuvidíš nič čo neznáš, radšej si užit tej pláže, no hej nie?“

          A tak dále a tak podobně. Já teda ten luxus taky moc nemusim a když si zaplatim čtyřku, tak… Moment? Zaplatila jsem si já někdy čtyřku? Válecí dovolené mě baví dva, maximálně tři dny (když si přivezu víc knížek), pak už se těšim na ty výlety, protože na těch lidech a trzích právě uvidíš, co neznáš. Ne na tý pláži – ne, že bych ji měla za barákem v Praze, ale ono se tam toho zase tolik neděje… All inklusive jsem nebyla tim tuplem a 100 metrová vycházka pro zmrzlinu je opravdu tragédie hodná Třetího světa, jen považte!

          Nechci nikomu upírat právo na jinou dovolenou, než preferuju já, ale ztěžovat si na horko v Turecku, písek na pláži, nesnesitelnou štreku na pláž, zmrzlinu neservírovanou přímo do pusy? A to je to ta Slovenka ohroženého druhu „milá“, kterou mám jinak v plejádě podivných kolegyň vlastně ráda.

Reklamy