Začala jsem zase číst =o) Asi se s Uragánem stabilizujeme v synchronizaci našich dvou životů, sice jsem stále nejšťastnější, když mě objímá, ale jeho polibek v mých vlasech mě už nestačí jako jediný program dne. Doháním rok bez knih tím, že čtu pořád, knihy hltám jako po státnicích, kdy mě číst zase začalo bavit. A stejně jako tenkrát si užívám, že nemusím číst pouze „schválenou intelektuálně stimulující a akademiky schválenou“ literaturu, ale čtu pro radost. Čtu ve vlaku, což je jedna hodina čistého času z práce domů, čtu v metru, což je 35 minut cesty od auta metrem a tramvají k pracovnímu stolu. Chodím po Praze s rozevřenou knihou před sebou, skloněnou hlavou a nosem zabořeným v textu. Z práce chodím na obědy sama, aby mě náhodou společenská konverzace s kolegy(němi) nezdržovala od příběhu. Čtu si doma na gauči, zatímco Uragán hraje na basu, čtu si večer ve vaně, čtu si v posteli, než usnu. A nelituji žádné minuty, protože čas strávený četbou nemůže být promarněný.

          Projekt manželka je další kniha, která se asi nebude přednášet na Komparatistice, ale baví mě. Pořád mám trochu potřebu se omlouvat (komu vlastně?), že čas „plýtvám“ na zábavnou literaturu a nepůjčím si radši třeba Proustovo Hledání ztraceného času. Ale proč ty výčitky? Pracuju, studuju, piju bylinky a odkládám návštěvu doktorky (protože se bojím, co se dozvím) – proč se nerozptýlit nenáročnou knihou? Pobaví mě, rozptýlí mě a já si chvíli můžu prožívat strachy někoho jiného než vlastní.

          Don Tillman je profesor genetiky, který hned v úvodu knihy přednáší o Aspergerově syndromu, s úsměvné, že geniální vědec celý příběh neví, že je sám „postižen“ tímto syndromem, ale bystrý čtenář znalý Sheldona Coopera se baví jeho snahou chovat se vhodně v sociálních interakcích. Protože výzkumy dokazují, že ženatí muži žijí déle a spokojeni než muži neženatí, rozhodne se Don vytvořit dotazníky a vyhledat dokonalou ženu, kterou si vezme a kvůli které bude potom žít šťastněji a déle. Rosie zavrhne jako vhodnou kandidátku v prvních minutách první schůzky, přesto, že si uvědomuje svou neracionálnost, těší se na další schůzky s touto nevhodnou ženou, upravuje svůj pravidelný rozvrh jejím vrtochům, stává se kvůli ní na jeden večer barmanem… Rosie zpočátku ani sama netuší, kam jejich interakce povede, Don je ovšem slepý až neúměrně dlouho a vtipně dojemný ve své urputné snaze své iracionální chování objektivně hodnotit a racianolizovat.

          Princezna a Popelák nebo Popelka a Popelák? Každopádně skvělá nenáročná zábava!

Reklamy