Dneska dopoledne, seděla Every v práci. Nemohla se soustředit, protože předešlého dne byla u Plavčíka. Neplánovaně. Ano ví, že randí, ale neříkejte jí to. (Lociko, Intelektuálko, Moravando). Na mobil ji dneska během dopoledne přišly zprávy od Lociky, Intelektuálky i Moravandy. A tak si Every uvědomila, že to je poprvé, co holky zná a všechny mají nějakou druhou polovičku (vážnější, nebo volnější, jednoduchou, komplikovanou prostě nějakou) ale co je podstatné, že jsou všechny spokojené, některé šťastné.

Nebudu tu rozebírat jednotlivé vztahy, jen bych chtěla podotknout, jak jsem hrdá, že jsme to více méně zvládly. (přestat kolem sebe kopat)

To byla ta dobrá zpráva a teď ta špatná, co s tím uděláme? Není nám třináct. Přijdou rozhodnutí o sestěhování, žádosti o ruku, hádky a výčitky, těhotenství snad plánované a chtěné, milování a tulení, mlčené, když už nezbyde ani jedno slovo, které by mělo být vyřčeno, šťastný konec či dny naplněné štěstím. Snaha dosáhnout něčeho v zaměstnání a rodině. Budeme chtít dostát svých představ a přání ale hlavně sociálních rolí.

ALE! Tohle je opravdu poprvé, kdy věřím, že to zvládneme, protože začít je prostě to nejhorší.

Advertisements