Každý měsíc máme hodinový meeting, který trvá devadesát minut minimálně. Idea je taková, aby nám naše šéfové nasdílely informace o změnách ve firmě, o plánovaných změnách v legislativě co ovlivní naši práci, o personálních změnách (abychom věděli, kdo otěhotněl a kdo našel jinou cestu jak se z firmy vypařit); a abychom my si vzájemně nasdílely palčivé problémy a tím kolegům ulehčili práci. V neposlední řadě je to jeden z možných prostorů, kde je náš hlas slyšet a můžeme mát pocit, že náš názor někoho zajímá a něco ovlivní.

Idea je hezká. V praxi se polovinu času jedna šéfová zoufale snaží poprat se skutečností, že musí mluvit německy a maskuje to smíchem a druhou polovinu se druhá šéfová snaží být vtipná a správných korporátních duchem našeho teamu.

Dnešek byl hodně výživnej na nutná témata.

Takže za prvé: “CostFreez je pryč, máme před sebou teambuilding za rok 2013, musíme jednat rychle, než nám těch pár peněz zase vezmou. Co takhle si to dát 31.10. – téma je myslim jasný, že, bude to pecka, hahaha”, ta nadšená vedoucí mrká do bezduchých tváří, kteří tuší, že to je pátek a jak to souvisí s tématem? “Haloween přece, svíčky a strašidla a mrtvoly a hororový žertíky, juuu”, snaží se nás dale motivovat. Plodná diskuze odhledně tématu mě fascinuje: “Já mám oranžový tričko, půjdu za dýni!”, “Já nejsem Američan, já budu slavit leda Dušičky, půjdeme spolu na hřbitov.”, „A co takhle to spojit se stolníma hrama a zahrajeme si strašidelný Člobrdo“, “A co to spojit s Vánocema – slavit Vánoce v říjnu je super”, “Jóóó, dáme si dárečky, nazdobíme stromeček a zazpíváme koledy”, “Vánoce v říjnu? Ale oslavíme spolu i Vánoce před Vánocema, že?”, “Nebo ne, tu dýni dělat nebudu. Vydlabu si, ale sama půjdu za něco jinýho”. Do nulového výsledku o 20 minut později se ta druhá vedoucí pracně sesmolenou větou v nemateřském jazyce zeptá, kdo ten den už teď ví, že nebude moct, moje ruka vystřelí nahoru samovolně s takovym entusiasmem, že se vyděsim, jestli se u toho i samolibě nešklebim, protože v hlavě skandujou všechny moje buňky: “Já tam ten den nepudu – hej – vymluvim se na školu – hoj – neaneane – hejhejhej”.

Takže se posuneme, teambuilding ještě dořešíme, čekejte mail, kde budete hlasovat, jaký téma chcete. Další téma: Dekorace meetingroomů.” Jasně, to je téma smrtelně důležitý… Můžeme otisknout na zdi naše barevný ruce s podpisama, nebo napsat ručně oblíbený motivační citáty, nebo vyvěsit dehonestující fotky s teambuildungů! Jóóó, v pracovní době není co dělat, tak to zamaskujeme tim, že budeme malovat po zdech – jipjipjip!

Výborně, tohle by nám šlo, jsem ráda, že jste proaktivní. Další věc – příští čtvrtek po práci povinná  (ne, sranda ne, haha) sodovka (k alkoholu nemůžu ve zdech americký firmy nabádat, ale víme jak, že, hahaha), takže hezky odhlasujte Davidovi, kolik míst má zamluvit a těšim se na vás a vase komentáři v příjemnějšim prostředí.

Ještě něco? To už vezmeme rychle, žádný těhotný, žádný výstupy, dva nástupy, příští týden v úterý povinná firemní snídaně, připravte si připomínky k zdejším zvyklostem, má někdo něco pracovního? Ne? Tak hotovo.

Rekordní čas – 45 minut, jdu slavit, tenhle fičák jsem nečekala. Zjištění veskrze pozitivní – na teambuilding nemůžu (škola), na teamovou sodovku taky ne (prohlídka domu), na zdi malovat nebudu protože se to neproaktivně neumim vysloužit a na snídani nejdu (sklípek na Moravě) – více takhle plodných meetingů!

Advertisements