Neberte toho kluka doslova – nechte se unést na rytmice jeho básně (to ti negři prostě umí – cítí přirozeně rytmus tam, kde ho bílej nechápe ani nakreslenej).

http://www.seberizeni.cz/proc-nesnasim-skolu-ale-miluji-vzdelani/

Sama mám ráda vzdělání, při práci dálkově studuju, koketuju s myšlenkou na další studium dřív než dokončim tohle, kupuju si učebnice jazyků a většinou skončím pohlcená zděšením, že se stejně nikdy nestihnu naučim skutečně všechno, co bych chtěla umět a vědět… Nerozumím tolika věcem a nemám čas, ani kapacity hlavy, abych se to všechno naučila. Miluju vzdělání, ale rozčarování ze školy jsem si zažila taky jako každej z nás.

Nemyslim si, že VŠ nás má naučit kilometry pouček, věřim tomu, že tohle „vyšší“ vzdělání má nabízet inspirativní lidi, kteří nám trochu naruší naše pravdy a nabídnou nám novej (jejich) pohled na svět a je na každym z nás, jak s tim naložíme. Věřim, že zájem o vědění stačí, že pouze samostudium je cesta je skutečnému vzdělání, že škola má dávat jenom berličky a nápady kam dál se vydat bádat po vědění.

Milovala jsem vysokoškolský život – tuhle epatu bych přála každému, ale naučila mě spíš co od sebe čekat a kdo jsem já, nabídla mi pár inspirativních profesorů a nechala mě, ať se na kolejních párty seznamuju s jinými obory a jinými pohledy na svět. Nutila mě odcitovat na pár zkouškách pár zbytečných definic, ale spíš mě nutila přemýšlet. Měla jsem štěstí na vysokoškolský život i bakalářský výběr studia. Současná škola mi tohle nenabízí, ta chce ty pitomé poučky. Ale nevadí – záleží na mě, jak si s tím naložím.

A to je to, co nám tenhle kluk říká. Ne, že se máme vysrat na školu, nagelovat si vlasy a kopnout do míče.

Reklamy