„Moji Oli“ prostě miluju. To co má dovoleno ona, nemá dovoleno nikdo jinej na oddělení. Ale tak – ok. To co vypije ona během klidnýho víkendu, nevypije průměrněj chlap za celou letní grilovací sezónu. Ale tak – ten trénink se někde musel projevit, že? To, že každý ráno se na ní do desíti nesmí mluvit a respektuje to každej – fajn. To, že třikrát do tejdne má kocovinu jaká se jí děje maximálně jednou za 10 let – fajn. To, že v 11.15 odchází obědvat v každym případě taky nikdo nemá odvahu zpochybnit – fajn. To, že si může pracovat na „home officu“ ze zahraničí, kdyžto já to měla zakázaný – skříp skříp zubama, ale fajn. To, že ona může mít home office v den, kdy zbytek oddělení nesmí chodit málem ani na záchod – fajn. To, že si na vlastně skoro každej HO zapomene nabíječku nebo se jí internet připojí až ve tři odpoledne, kdy už se vydadynkala – fajn.

Ale to, že mi z toho zahraničního home officu v den, kdy nevim, jak se jmenuju píše: „Právě jsem si dala domácí halušky z brynzou a byly totálně famózní – mňam.“ – to si snad dělá prdel, ne? Tak já si bílou Activii zapiju neperlivou vodou a jdu zenově dýchat asi…

Advertisements