Nakupovaly jsme se Sukubou v Albertovi a já volala Tomášovi, co máme vlastně přivézt s sebou do Velichova. „Co chcete, já nevím sebe.“ „Vážně nic, není potřeba?“ „Ne.“ Tak jsme bloumaly mezi regálama a přemýšlely, kolik  máme peněz a na co. Posleních několik měsíců jsme v rámci programu Euregio Egrensis trávily v Německu a peněz nazbyt prostě nebylo. Koupily jsme nakonec napůl cinzano nebo něco podobného a já si koupila vitacit. V nějakém hloupém časopise pro dívky jsem vyčetla, že pokud jej lehce rozmícháte s vodou a namatláte si to na rty, budou Vaše rty chutnat po příchuti vitacitu. Bylo nám 18 a po deficitu sexuálna jsme se těšily více na naše stálice, Tomáše pro mě a Niles pro Sukubu. Když jsme dorazily, byla v podstatě zábava v plném proudu. Přibližně patnáct lidí, kteří pili a povídali si. Kolem osmé kluci začali připravovat jídlo maso s jasmínovou rýží, která se nepovedla. Všichni jsme si sedli ke stolu a během důstojné konverzace nebo alespoň pokusu o ni, jsme všechno snědli. Do půlnoci jsme se družili, pili a smáli se až nás bolela břicha. Také jsme tančili v obýváku a hádali se o to, které CD bude hrát příště. Já jsem neustále dokola pouštěla Chci zas v tobě spát od Lucie, což Tomáš nevydržel a zamezil mi přístup k hi-fi věži. O půlnoci jsme si připili za všeobecného zmatku „Nemám, co pít, honem podejte mi nějaký alkohol!“ Tomáš si propálil jakousi rachejtlí novou mikinu od Ježíška a já mu zamezila další přístup k rachejtlím. Po půlnoci někdo objevil pojistky a neustále někdo vypínal pojistky, což někteří z nás využili k chvilce soukromí. Já zůstala s Tomášem na gauči v obýváku a Sukuba se jala pít Pelíškovku na schodech za závěsem s Nilesem. Zbytek šel do sauny, kde zůstali po nálezu baterek. Protože obvyklí starači o opilé byli zaměstnáni měl Kazišuk pré. Lítal mezi všema patrama, hrál si s pojistkama a aby se zamezilo 153. vypnutí elektřiny v domě, půjčil se mu foťák, což nebyl pro všechny zúčastněné dobrý moment. Když jsme zjistili, že opravdu nebudeme mít soukromí, opět jsme se sešli všichni v sauně, tam byla nejpočetnější skupina a po vypití dostupného alkoholu, jsme si šli lehnout k televizi do jakési posilovny, kde jsme postupně všichni usnuli. Někteří si zabrali postel. Ráno jsme na etapy po snídali, uklidili a vyklidili dům před navrácením rodičů. Kradmé a významné pohledy byly toho součástí. Pěšky jsme se vydali na cestu domů, protože nám vyhořel odvoz, který nás nakonec nabral v Moříčově.

Nejlepší Silvestr a Nový rok, který jsem zažila.

Advertisements