Jasně, moje práce není ojedinělá a ani výjimečná, a jasně – korporátních chudáků a posouvačů papíru“ nás jsou mraky a mraky a svoje nesmyslné pachtění si omlouváme možná i nějakou tou prestiží, ale hlavně výší příjmu. Což je prostě cena nutná za tu duši zaprodanou ďáblu. Každá máme svou cenu a ym, korporátní krysy, ji nemáme asi moc vysokou.

Objevila se mi tu nová holčina z fildy – archeoložka, mám ji zaučovat já – bohemistka. Už jsem ji seznámila s kolegyněmi – klasickou filosofkou a germanistkou, s nastavením počítače jí pomohl kolega – historik a ona mě seznámila s dalšími nováčky – antrolopožkou a kunsthistoričkou. Všichni tu vedle sebe žijeme v anonymytě a pod heslem „hypotéka / dítě / dovolená“ si tu pachtíme svoje osmičky a těšíme se, až nás pustí večer domů za dobré chování a budeme se moct věnovat svým koníčkům. A že naše trávení času nezahrnuje gauč, pivo a fotbal. Filosofka dělá nádherné grafiky, germanistka šperky, kterými by se bezesporu uživila, historik staví dům pro svou ženu a syna a studuje východní filosofie, antropoložka se učí japonsky, kunsthistorička maluje hedvábí a jezdí na koni. Všichni se během té své úmorné osmičky upínáme k těm svým radostem a vlastně jsme šťastnější než naši kolegové ze školy, kteří se nezaprodali korporaci, kteří si žijí svůj chudý intelektuálský sen a o dovolené dál než k rodičům na Vánoce na hranice České republiky si málem nedovolují ani snít.

Kdo komu může závidět?

Článek Michala Kašpárka mě jenom vrazil trn do oka – ne, nestane se to, že naše zbytečné práce budou zrušeny, pracovní úvazky budou zkráceny a práce bude efektivní. Ne, jako společnost jsme natolik hloupí, že si své osmičky hýčkáme a máme je rádi a nenecháme si je vzít: http://finmag.penize.cz/ekonomika/268837-chvala-prace-nahovno

Reklamy