Jako dvě polozombie sedíme v autě, já jím pohankovo-ovesnou kašičku s banánem, Uragán kouše jabko, řídí, oba nepřítomně zíráme před sebe…

„Měl jsem super plán na Valentýna, pak mi došlo, že je to v sobotu a jsme na horách a nepůjde to realizovat.“

Neodpovím, otočím se na něj, vyvalím oči: „My slavíme Valentýna?“

„Ne, je to komerční, kýčovitý, trapný a nepotřebuješ datum na to, abys někomu řekla, že ho máš ráda – když chceš, tak to řekneš, žejo?“

„No…“, zmateně kývnu.

„Ale říkal jsem si, že totálně kýčovitej Valentýn by tě mohl buď bavit. Nebo bys mohla utýct ještě před oběděm. Chtěl jsem ti udělat snídani do postele, jít se projít na Petřín, na Karlovo mostě bychom si nechali nakreslit společnou karikaturu od nějakýho mrznoucího umělce, dostala bys růži, plyšovýho medvídka se srdíčkem a srdíčkovou bonboniéru, zašli bychom si nějak na oběd, do kina, na večeři, večer bych ti napustil vanu s pěnou, zapalil svíčky a než by ses vykoupala, tak bych postel zasypal růžovejma květama.“

Zírám před sebe a přemýšlím co, že bylo po tom Petříně.

„Jsi tu, nebo jsi utekla už?“

„To je fakt škoda, že nebudeme doma, abychom to mohli podniknout. Zní to skvěle. Škoda, že máme jinej, skvělej, program. Běžky totiž k zbláznění miluju a hrozně nerada bych se jich vzdávala, to bude taky romantika.“, odvětím poněkud sarkasticky, protože oba programy na sobotu zní dost strašidelně.

Valentyn

Po zpětném strávení té představy musim říct – je mi líto, že nedostanu ten kýčovitej Valentýn. Ne proto, že potřebuju medvídka, srdíčka a karikaturu; ale proto, že by to byl den, kterej by mi Uragán dal. A vlastně by to byla sranda – hledat další klišé, která chceme splnit.

Reklamy